BIG.DEAL

-My life with mafian-

Odsouhlasili jste si krátký dodatek, takže doufám, že se vám bude líbit :)

Tvrdila, že s tím sekne, že má peněz dost, že nemusí zabíjet, řídit obchody s drogami ani být součástí gangu. Věřil jsem jí, co jiného mi zbývalo, že? Jak jsem měl tu možnost zjistit, ta holka uměla zabít a to by nejednoho muže donutilo přemýšlet o tom, jestli by své drahé přítelkyni neměl raději věřit.
Pak jsem ale našel v nádobě na cukr pytlíček s nálepkou upozorňujíc mě, že obsah není nic jiného než C21H23NO5. "Lásko? co znamená..." Prečetl jsem celý vzorec ještě jednou. "To je heroin zlato." Zvolala. "Oh...fajn." Přikývl jsem zaraženě.
"A...promiň, že se ptám ale proč tu máme pytlík heroinu?" Dodal jsem trochu váhavě. "Uhmm..." Faith se objevila ve dveřích kuchyně se ztrápeným výrazem na tváři. "No, to se těžko vysvětluje." Několika kroky došla ke mě a nádobu na cukr si ode mě převzala a následně ji zase uklidila do skříňky nad dřezem.
"Zkus to v několika jednoduchých souvětích." Pobídl jsem jí a bokem se opřel o kuchyňskou linku, dávajíc jí svým následným založením rukou na hrudi najevo, že nemám v plánu nad tím jen mávnout rukou.
Kousla se do spodního rtu a rozhlédla se kolem pravděpodobně tak pátrala po pomoci. "Takhle... můj stejda, mladší bratr mého otce, ten starší sedí, mi volal, že potřebuje pomoct, že otcovi kšefty hrály do karet, jemu a naopak ty jeho, mému otci... No a když je teď šéf pryč, všechny strejdovi obchody ztrácí stabilitu. No a když mi volal, chtěl abych se vrátila zpět, zaujala otcovo místo a žila si dál svůj mafiánský život plný drog, zbraní a mrtvol."
"A ty jsi do toho šla?" Otázal jsem se plný obav. "A kdyby jo?" Tázavě pozvedla obočí. Bolestně jsem zaúpěl. "Proboha Faith!" Vyjekl jsem následně, nelekla se, zaútočila. "No co je?! Někdo to dělat musí a jestli se na to vykašlu úplně, začnou sem zase strkat rypáky Italové!" Zuřivě kolem sebe máchala rukama, až jsem byl nucen se stáhnout abych se tak vyhnul vypíchnutí oka.
Netušil jsem, jak moc jsem se mýlil, když jsem si myslel, že půl kilem heroinu to skončí...
Ani ne týden po tom na dveře mého domu zaklepala zásahová jednotka FBI. Nejdřív jsem se lekl a téměř prodělal zástavu srdce, ale okamžitě jsem se uklidnil, když mi jeden z nich přátelsky pokynul a prošel kolem mě, míříc se svou partou do patra k naší ložnici. Nesebral jsem odvahu abych tu tlupu ozbrojenou samopaly následoval, proto jsem zamířil do obýváku a vyčkával na Faithtino vysvětlení.
"To byl Brody s klukama, chtějí se nenápadně vmísit mezi skutečné agenty FBI a pomoct jim se zátahem na jednu pěstírnu marihuany. Chtějí získat pár "důkazních materiálů" i pro sebe. Chtěli jenom pár informací o té pěstírně. " Vysvětlila Faith jakoby nic.
A tím to nekončilo.

Ten večer jsme se překonal a ukuchtil jsem tagliatelle se špenátem a lososem. Faith se celý den potulovala kdesi po pochybných čtvrtích Londýna doprovázená svou nevyzpytatelnou bandou kriminálníků a já měl tedy čas i prostor na připravování oslavy našeho tříměsíčního výročí.
Romantická večeře při svíčkách, dobré jídlo, víno... Takhle nějak jsem si to představoval a takhle nějak to mělo vyjít.
Cestu od vchodových dveří do jídelny jsem vysypal okvětními plátky rudých růží, jídelnu osvětlovalo jen množství svíček a všude kolem vonělo mé kulinářské dílo. Čekal jsem, že by se jí to mohlo líbit a měl jsem pravdu.
V prvních okamžicích byla ohromená, několikrát opakovala, že jsem to nemusel dělat, byly to přece jenom pouhé tři měsíce ale přesto všechno vypadala nadšeně a neustále se rozhlížela po všudypřítomných svíčkách.
Povídat si při jídle bylo zbytečné, jen jsme na sebe vrhali zamilované pohledy a přitom upíjeli bílé víno. Zkrátka jeden z okamžiků, na které jsem chtěl vzpomínat do konce života. Dokonalou atmosféru pak ale přerušil domovní zvonek pronásledován hlasitým bušením.
"Pomiň lásko, to bude Nathan, musíme ještě něco dořešit..." Promluvila Faith s omluvným výrazem ve tváři. Bolestně jsem zavřel oči. "Faith, nemůžeš je poslat pryč? Můžete to přece vyřešit až ráno, klidně mu pak uvařím i snídani..." Snaha tomu zabránit ale selhala už ve chvíli, kdy jsem promluvil. Faith jen zakroutila hlavou a zamířila do chodby. Pak už jsem slyšel jen vzdálený rozhovor.
"Co to ksakru je?" Zaslechla jsem mužský hlas, který okamžitě následoval hlas Fath "Nechte to být, máme s přítelem výročí." "Fajn." "Odveďte ho dolů do sklepa." Pak už jsem neslyšel nic.
Seděl jsem tam s hlavou v dlaních dobrých patnáct minut, než jsem zaslechl přibližující se kroky. "Liame, moc se omlouvám ale tohle jsem musela vyřešit." Objala mě zezadu a vtiskla mi lehký polibek na krk. Povzdechl jsem. "Co na tom sejde, jsou to přece jenom tři měsíce." Zamumlal jsem a pohladil jí po předloktí. "Miluju tě." Zašeptala mi do ucha, načež vzápětí dodala. "A potřebujeme nový koberec do sklepa." Zaúpěl jsem. "Ne... už zase? Proboha a nemůžete se proboha zbavovat nepříjemných lidí někde venku? Daleko od mého domu a mého koberce?" "Ale jistěže můžeme ale kam bys jako chtěl uklidit tělo?" "Do řeky? Na skládku? Tak to dělají ve filmech." "To sice jo ale jak jistě víš, tak ve filmech na padouchy vždycky přijdou, na druhou stranu když uklidíš mrtvolu někam kde by jí nikdo nehledal..." Nechala svou obhajobu vyznít do ztracena. Narovnala se a posadila se zpět ke své večeři. "Proboha Faith, tohle je příšerný..." Zašeptal jsem sklesle. "Takhle už to bohužel chodí." Odpověděla smutně a upila trochu vína.

O dva dny později jsem se svým malým traktůrkem sekal na zahradě trávník. Sekání trávy na zahradě jsem se začal vyhýbat od doby, kdy jsem v nejzazším koutu objevil čerstvě zahrabanou díru o přibližné velikosti lidské postavy.
Děsilo mě to, opravdu moc ale zahrada se pomalu začala měnit na nevzhlednou džungli. Vysoká tráva rostla pomalu ale jistě a už se začínala sápat na vyvýšenou terasu za domem. Už jsem s tím musel něco udělat a zahradníka jsem z bezpečnostních důvodů najímat nechtěl.
Projel jsem část zahrady před domem a s velkým odporem se nakonec odhodlal pokračovat v sekání i za domem, chvíli to šlo hladce avšak jakmile jsem popojel dál od domu směrem k dvoumetrové zdi, která dělila můj pozemek od pozemku dalšího zbohatlíka, zahlédl jsem další čerstvě rozrytou hlínu. A rozhodně byla hodně čerstvě rozrytá. Udělalo se mi špatně, slezl jsem z traktůrku a utíkal do domu.
Tohle už začínalo být neúnosné.

Každá správná vila, by měla mít bazén. Opravdu velký bazén. Je to neodmyslitelná součást pozemku majetných lidí. I já jsem o něm už delší dobu přemýšlel a rozhodl jsem se uskutečnit svůj sen dřív, než začne zima. Předložil jsem svůj návrh Faith, přece jenom jsme spolu oficiálně bydleli a chtěl jsem tedy aby mi k tomu řekla své a případně mi poradila, kde bych měl nechat bazén udělat.
Návrh byl Faith okamžitě přijat všemi deseti ale po chvíli se zamračila. Něco jí došlo. A mě v tu chvíli taky...
No... řekněme, že když jsem vzal v potaz, kolik mrtvol na zahradě pravděpodobně máme a jaká je pravděpodobnost, že na ně při kopání díry na bazén narazíme, tak jsem "akci bazén" okamžitě zavrhl a koupil jsem výřivku.

Přestože život s mafiánkou je občas vcelku záběr na nervy a sílu žaludku, upřímně Faith miluju a nehodlám se s ní rozejít...a ano je to i proto, že se bojím oné nepříjemné skutečnosti, že kdybych náš vztah ukončil, nadělal bych si spoustu nepřátel...

A tohle už je opravdu konec :) Doufám, že jste si celý tento příběh užili stejně jako já jsem si užila jeho psaní :3 Moc děkuju za dokonalé ohlasy u minulé, poslední, kapitoly!!! A zvlášť bych chtěla poděkovat RozarceKucerové za to, že se nebála říct jak to je :D :D
Děkuji vám za všechno a doufám, že se pustíte i do mých dalších příběhů :33