Šéfka (DOKONČENO)

~22.kapitola~

Hned druhý den jsme s Chrisem začali plánovat naší cestu. Sice měl občas slabší chvilky, kdy se trochu zdráhal a projevoval obavy, ale nakonec jsme se dohodli, že si dovolenou oba vezmeme, až bude mít Mia nejbližší prázdniny, aby mohla s náma a nechyběla ve škole. Což znamenalo, že do odletu z New Yorku nám zbýval přibližně týden. K mému překvapení neměl táta problém s mou dovolenou a o té Chrisově se ani nedozvěděl, takže všechno klaplo podle plánů. Jen jsem se modlila, aby to tak vypadalo také v San Franciscu.
"Stejně jsi zrádkyně Emily," bouchla mi pěstí do ramene Candy a já se vrátila zpět do reality. "John to chtěl jako překvapení," snažila jsem se bránit. "Jo a já se mohla strachem zbláznit," zavrčela na mě a Shawn se hlasitě rozchechtal. Sejít se v tomhle složení byla pro nás vždycky opravdu vzácnost, protože věčně někdo z nás neměl čas. Vždycky zdržoval teda hlavně Shawn, protože při každé volné chvíli zůstává v posilovně s svými klienty, ale nikdy jsme mu to neměly za zlé.
"Nesměj se mi," obořila se do něj hned Candy. "To není vtipný, co kdybych se zhroutila?" Poctivě se na nás zamračila a založila si ruce na prsou. To už se ale nesmál jen Shawn, oba jsme se totiž rozchechtali téměř současně. Kdyby totiž John Candy opravdu podvedl, tak by ho nejdřív pravděpodobně zabila a pak by nesnášela všechny chlapy na světě, ale zhroucení by se určitě nekonalo. Se Shawn jsem si navzájem věnovali všeříkající pohled. Myslím, že až zjistí, že chce John nachystat celou svatbu, tak nás všechny bude tak měsíc nenávidět. "Vy jste fakt super kamarádi," Candy to po chvilce vzdala a už nedělala uraženou. "Nejlepší," zaculil se Shawn a obě nás chytl okolo ramen.
~~~~~~~~~~
O týden později
"Za jak dlouho přiletíš?" Ptala se mamka, když jsem si do kufru balila oblečení. "Vzali jsme si dovolenou na týden," odpověděla jsem a sledovala, jak se na mě dívá nesouhlasným pohledem. Mamce jsem na rovinu řekla, s kým a proč na "dolenou" jedu, nechtěla jsem jí tolik lhát. "Mami no tak, za týden jsem doma." Věděla jsem, že se jí ten nápad ani trochu nezamlouvá. Ale mamka nikdy nebyla z těch, co by zakazovala nebo něco rozmlouvala za každou cenu. Jen okatě projevovala svůj nesouhlas s mým počínáním. "O to nejde, letíš tam a cizím chlapem a...a vůbec je to celý bláznivý, nemůže se vám to povést," prudce zavrtěla hlavou a povzdechla. "Mami Chris není cizí, kdyby mě táta poslal na nějakou služební cestu, tak bych pravděpodobně jela s mnohem neznámějším člověkem. " Mamka se nejdřív zatvářila zamyšleně, ale pak rychle přikývla. "Jen buď prosím opatrná."
"Budu, neboj," usmála jsem se na ní a poskládala do kufru posledních pár věcí.
Dobaleno jsem měla celkem brzo, takže jsme s mamkou ještě chvíli jen seděly u kafe a povídaly si. Až když odešla, nějak to na mě všechno dolehlo a já si plně uvědomila, jak šílený to vlastně je. To že jí nenajdeme, nebo že nás nebude chtít vůbec vidět, se klidně může stát a to by Chrise zlomilo úplně a byla by to jen moje vina. Sedla jsem si na parapet okna a dívala se dolů na ulici. Pak jsem prudce zavrtěla hlavou ve snaze zastavit tok negativních myšlenek.
Nic takového se nestane. Přikázala jsem svému mozku a doufala, že přestane vytvářet ty tragické scénáře.

Ještě ten den večer jsem odjela ke Chrisovi domů. Letadlo nám totiž letělo celkem brzo ráno a kdybychom každý vyjížděli odjinud, jen bychom se zbytečne zdržovali.
"To jsi všechno zvládla narvat sem?" Chris povytáhl jedno obočí, když vyndaval kufr z mého auta.
Abych řekla pravdu, taky mě překvapilo, jak malé zavazadlo mi stačilo.
"Jo," přikývla jsem a společně s ním po boku zamířila ke dveřím.
"Emily ahoj," Mia mi skočila kolem krku, hned jakmile Chris otevřel dveře.
"Ahoj," usmála jsem a opětovala jí objetí. Chris postavil kufr na podlahu a ztratil se v kuchyni.
"Chceš něco k jídlu?" Nabídl mi, když jsem si zula tenisky a následovala Miu, které mě s úsměvem na tváři vedla do jejího pokoje. "Ne díky," zavolala jsem na něj zpátky.
Mia otevřela dveře do pokoje a chvíli mě nechala mezi dveřma, než přiběhla s rámečkem v ruce. "Koukni," podala mi ho a mě se málem zastavilo srdce. Byla v něm fotka Chrise, Mii a mě. Musela to být fotka ze dne, kdy jsme slavili Miiny narozeniny. Pohledem jsem skákala z Mii, která se spokojeně usmívala, na fotku v rámečku. Mia seděla mezi mnou a Chrisem a všichni jsme se usmívali. Vypadali jsme tam jako ta nejspokojenější rodinka.
"Musel jsem jí na tu fotku koupil rámeček, jinak by mě nenechala žít," promluvil mi za zády Chris pobaveným hlasem a já skoro nadskočila leknutím, protože jsem ho vůbec neslyšela přicházet. Taky se koukal na fotku.
Mia přistoupila blíž k nám a objala ně kolem nohou."Táta nechal udělat i tobě," oznámila mi spokojeně. Odtrhla jsem pohled od fotky a podívala se na Chrise. "Díky," řekla jsem a zadívala se mu do očí. Jako vždycky, ani teď jsem nedokázala z nich nic vyčíst. "Není zač," opětoval mi pohled, ohryzek na krku se mu lehce zhoupl a pak udělal krok dozadu a dřepl se na bobek k Mie. "Tak co? Všechno máš v kufru?" Ukazováčkem se dotkl špičky jejího nosu a já se nad tím pohledem musela pousmát.

Chris a Miou mi nachystali pokoj pro hosty, který nepoužívali a já v něm teď seděla s koleny přitaženými k hrudníku a přemýšlela. V mysli jsem pořád měla uloženou tu fotku. Ani nevím, proč jsem o ní tak moc přemýšlela. Možná mě tak zaskočila její atmosféra nebo...ne to ne.
Vstala jsem z postele, natáhla se pro ručník, který mi Chris dal, vzala si věci na spaní a svůj sprchový gel se šamponem. Všechno jsem naskládala na hromadu a z pokoje se vyloudala duchem úplně mimo. Mia už spala a Chris asi taky, protože v domě bylo skoro úplné ticho. Z venku jen trochu dovnitř doléhaly zvuky velkoměsta a z jednoho pokoje se ozývaly hlasy ze zapnuté televize. Hmátla jsem po klice, abych si otevřela dveře do koupelny, stiskla ji a okamžitě se probrala se svého polomrtvého stavu. Málem jsem totiž dostala infarkt! Dveře jsem hned zpátky zabouchla a opřela se o zeď vedle nich. "Promiň, já...myslela jsem, že už spíš," zamumlala jsem přes dveře a zhluboka se nadechla ve snaze se trochu uklidnit.
Tohle se fakt může stát jenom mě.
"To je v pohodě, už jsem," ozval se Chris z koupelny a já chtěla odejít zpátky do svého pokoje, jenže když jsem procházela zpátky kolem dveří, Chris je zrovna otevřel. Vyšel z koupelny přesně tak, jak jsem ho před ani ne dvěma minutami zahlídla...jen ve spodním prádle. Ztuhla jsem a zhluboka se nadechla. "Promiň j-já..." zakoktala jsem se a bezpochyby zrudla jako rajče. "To je v pohodě," vlídně se usmál a ustoupil mi z cesty. "Už máš volno," mávl neurčitě rukou a odešel chodbou pryč. Já jsem jako robot vstoupila do koupelny, hned vpadla do sprchového koutu a pustila na sebe horkou vodu.
Já jsem fakt nemehlo, musím se začít naučit klepat...ale bože...to tělo!