Prolog

330 41 2
                                    

Vlny moře mi pomalu mizely z dohledu. Stejně tak i malý klučina, který se snažil dohnat naše rozjeté auto mířící kdoví kam. Hnědé vlasy mu trčely do všech stran a pronikavě šedé oči upínal do mého pootevřeného okénka. Líčka měl celé červené a oči zalité slzičkami. Dívala jsem se za ním a tiše si pobrukovala melodii z rádia. Táta říkal, že se do pár dnů vrátíme, neměla jsem se čeho bát. Jenže jak lehce se z pár dnů stane jedenáct dlouhých let...

MemoriesKde žijí příběhy. Začni objevovat