Art of blood

2

Zastávka, na které měl Namjoon vystoupit, už autobus dávno minul. Stále seděl na zadních místech a sledoval dívku před ním.  

Už vzdal předem prohraný boj sám se sebou a pustil svou temnou stránku ven.

Autobus začal brzdit před zastávkou a dívka se začala zvedat. Namjoon nechal dívce menší náskok, aby řidič nepojal podezření. Blondýn za ní vyskočil z autobusu a málem se nechal zavřít dveřmi.

Rozhlédl se, kudy jeho oběť šla, a když ji uviděl, vydal se za ní. Šel tiše a daleko. Ve tmě a z takové vzdálenosti nebyla dívka skoro vidět, ale Namjoonovu vytrénovanému zraku nedělala tma ani vzdálenost problém.

Velmi se mu líbila oblast, ve které dívka bydlela. Spoustu temných uliček a minimální osvětlení. Dívka prošla občas pod lampou, která čas od času ujistila blondýna v její trase. Naopak Namjoon se každému světlu vyhýbal a plížil se jako toulavý pes ve stínu. 

Došli k nejméně frekventované oblasti. Po pravé straně měli pole a po levé stála budova bez oken. Namjoon zhodnotil toto místo jako pro něj velmi pohodlné. Zrychlil krok aby dohnal dívku, ale upozornit ji na sebe chtěl jinak. Zvedl kámen a potěžkal ho. Napřáhl se a hodil kamenem na nedalekou popelnici. 

Dívka ztuhla a zastavila se. Plaše se rozhlížela kolem sebe. Namjoonovi se její strach moc líbil. Hladově si olízl rty a vystoupil ze stínu. Skousl si spodní ret při výrazu dívky, když ho uviděla.

"P-pane?" zeptala se rozklepaným hlasem dívka.

Namjoon neodpovídal. jen se blížil čím dál, tím víc k dívce.

"C-co po mě ch-chcete?" začala couvat.

"Stůj!" zavrčel výhružně blondýn. Poprvé na dívku promluvil a dal jí tak možnost slyšet jeho hluboký hlas.

Dívku zamrazilo a hrůzou ztuhla na místě. Nemohla mluvit. Klepaly se jí nohy a mysl jí vypověděla službu.

Namjoon se dostal až k dívce a chytl ji pod krkem. Přirazil ji ke stěně a zacpal jí pro jistotu ústa svou rukou. Dívka si začala uvědomovat svou situaci a začala sebou škubat. 

To se nelíbilo Namjoonovi a jednoduše ji kopl kolenem pod žebra. Dívce se stáhl žaludek bolestí a zasípala do jeho ruky.

Namjoon se uchechtl a pohladil jí po boku. Sklonil se k ní a nosem nasál vůni jejího krku. 

Dívce stékaly slzy, ale už se nemlela. 

"Teď ti dám pryč mou ruku a ty nebudeš křičet ano? " pošeptal jí do ucha.

Dívka nejistě kývla a Namjoon dal ruku pryč. 

"Jak se jmenuješ?" zeptal se a zkoumal její obličej kousek po kousku.

"Mluv, protože jsem poslední osoba, kterou uvidíš" zavrčel, když dívka mlčela.

"H-Hye Su" odpověděla rozklepaně dívka.

"Dobře Hye" Namjoon se odmlčel, aby znovu začal. "Víš, nedávno mi umřela osoba, kterou jsem miloval."

Hye se na něj nechápavě podívala. " Chcete si o tom popovídat? Mohu vám pomoci" Zkusila jemně.

"Mě už kurva nepomůže nikdo!" rozkřičel se na dívku Namjoon.

Ve vzteku, že ho přerušila, ji pustil jednou rukou a začal její obličej obdarovávat tvrdými a přesnými ranami.

Hye začala vzlykat a třást se bolestí. Jako jediná z nich dvou, zaznamenala křupnutí nosu. Namjoon byl až příliš zabraný do své aktivity. 

Pustil Hye a ta se svezla po zdi na zem. Párkrát do ní ledabyle kopl. Nestaral se kam jí jeho podrážka zasáhla. 

Podíval se na Hye Su a když viděl, že omdlela, shýbl se a přehodil si jí přes záda. 

Šel s ní poměrně dlouho. Autobusem jet nemohl.

Konečně dorazil na místo. Dlouho tu nebyl a jeho mozek začal okamžitě přehrávat některé vzpomínky. 

Křik, krev a smrt. Na tomhle místě držel většinu svých obětí. Jednalo se o opuštěnou vlakovou soupravu.

Dneškem se rozhodl začít jinak. Hye mu měla posloužit jako oběť aby oslavil návrat do jeho původního života. Taky se tím chtěl jakýmsi podivným způsobem rozloučit s Jinem. Na tomto místě ho opravdu poznal.

Jin byl jiný. Když ho Namjoon mučil, neprosil jako ostatní. Sice mu tekly slzy bolesti, ale stále se díval do blondýnových očí. Namjoon stále oddaloval jeho smrt, až ji úplně zavrhl. 

Hye pohodil na zem a sám otevřel posuvné dveře vagónu. 

Vstoupil dovnitř a rozsvítil baterku na stropě. Smrdělo to tu rozkladem a smrtí. 

Přistoupil k provizornímu stolu a podíval se na jeho umělecké nástroje. Ležely zde nože, kleště a kovové tyče přesně tak, jak je tu Joon nechal.

Vybral si krátký samurajský meč a vyšel ven. Vyskočil z vlaku a pohlédl na probouzející se dívku. 

Nečekal, až si dívka uvědomí situaci a krátkým mečem sekl. Hye vykřikla a v bolesti a chytla se za zasažené místo. Silně jí krvácela paže a její obličej pokrytý modřinami a krvácejícími ranami se stahoval v bolesti.

Namjoonovi se situace tak zalíbila, že dovolil druhé půlce jeho osobnosti ho úplně ovládnout. 

Hye si na Namjoonovi něčeho všimla.Jeho oči potemněly a výraz ztvrdl. Znovu se napřáhl a sekl. Tentokrát ostří zasáhlo hrudník dívky a Hye se nahrbila a vykřikla. To ale byla chyba, protože Namjoon se nějakým záhadným způsoben dostal za ní a pohybem nahoru rozsekl dívce záda. 

Ta se jen napřímila a z kolen spadla na bok. Její tělo se třáslo bolestí a vzlyky.

V Joonově hlavě se zrodil geniální nápad, který hned běžel do vagónu uskutečnit.

Když Hye delší dobu neviděla blondýna, ulevilo se jí že je po všem. Ovšem Namjoon se vrátil hned, jak dokončila tuto myšlenku s nádobou v ruce.

"Teď to asi trochu štípne" varoval jí s posměchem v hlase když otevíral nádobu.

Začal na ní její obsah sypat. Snažil se trefovat přímo do ran na jejím těle a očí.

Ovšem oči Hye rychle zavřela jakmile si uvědomila o co jde. 

V otevřených ranách ji pálila sůl a Hye křičela bolestí.

Její nářek byl pro Namjoona hudbou. neslyšel ho tak dlouho, že si ani neuvědomil že mu to moc chybělo. Nebál se, že je někdo uslyší. Byli moc daleko.

Po chvíli ho však Hye přestala bavit a on jen zvedl zbraň ze země a podíval se na zmítající se Hye. Přišlápl ji nohou aby se trefil na první pokus. Ne aby Hye ušetřil bolest, ale kvůli sobě, aby se nemusel namáhat dvakrát.

Pozvedl ostří a vrazil ho dívce do hrudi. Ta se napnula a vykřikla. Ještě pootočil čepelí v jejím těle a Hye vykašlala trochu krve.

Když s ní Namjoon čepel vytáhl, otočil se a vyklidil celý vagón. Dnes po sobě neuklidil svou oběť, protože už neměl v plánu se sem vracet. 

Vyrazil směrem domů a nevěnoval dívce, které vytékala z úst krev, jediný pohled. Hye se dívala na jeho vzdalující záda mrtvolným pohledem a naposledy vydechla. 

Sama a bez rozloučení se svými blízkými tak, jako Jin.