3

5 1 0
                                    

Jungkook:

Vysoký hnědovlásek seděl za klavírem a jeho prsty zběsile kmitaly po klávesách. Nevnímal okolí a celá jeho mysl se soustředila na hudbu. 

Kvůli nezvladatelnému vzteku mlátil do kláves jako smyslů zbavený. Takto hrál už nějakou tu hodinu, protože se mu stále nedařilo se uklidnit. Dnes měl mnohem větší vztek než normálně. 

Kvůli energii a času, který do hraní vložil, nebylo divu, že si sedřel kůži na prstech a krev nechávala rudé šmouhy na bílých klávesách. Možná i tento jev nutil hnědovláska hrát dál. Jako umělci se mu líbila kompozice krve, hudby a emocí.  Prsty ho pálily, ale pohled na klaviaturu nutil dvacet dva let starého chlapce hrát dál.

Náhle se zastavil v hraní a zadýchaně se podíval před sebe. Od oktávy c až po C2 byly klávesy kompletně zahalené v krvi. Ostatní měly na sobě alespoň jeden krvavý otisk prstu.

Zhluboka vydechl a zaklonil hlavu. Pohled mu spadl na prosklenou kopuli zavřeného muzea. Pravidelně se sem vloupával, ale hlídači ho nějaké době přestali nahánět a místo toho si úžívali skladeb, které mladík v noci hrával na piáno v hale.

Podíval se skrze sklo na mizící hvězdy. Každou chvílí mělo svítat a hnědovlásek se zvedl s úmyslem zmizet, než světlo odhalí jeho tvář hlídačům.

Vyběhl z muzea a okamžitě zmizel za rohem. Jeho i-Phone ukazoval něco po šesté hodině ranní.

Slunce pomalu ozařovalo město a než se dostal domů, stálo poměrně vysoko. Mohl jet autobusem, ale po několika hodinách sezení u klavíru se chtěl projít.

Odemkl svůj byt a zahodil koženou bundu, kterou měl na sobě, někam do kouta.

Vytáhl z ledničky nějaké jídlo co mu padlo pod ruku a sedl si na gauč před televizi s úmyslem podívat se na zprávy. Byl to jeho zvyk od doby, kdy zmizel jeho idol. Jeho inspirace.

Každé ráno a večer se díval na zpravodajství, aby mu neunikl jeho návrat. Nevěřil ostatním, když říkali, že je mrtvý. Byl na to až moc dobrý, aby se nechal zabít.

Našel kanál s jeho oblíbený programem a nerušeně začal jíst. 

Obvyklé zpravodajství ovšem přerušila naléhavá zpráva.

"Omlouváme se za přerušení vysílání, ale máme pro vás mimořádné zprávy" ohlásila moderátorka.

Jungkook zbystřil a v břiše mu začal narůstat nervózní pocit.

"Dnes ráno se našlo tělo mladé Hye Su Lee. Byla zabita u staré vlakové soupravy na kraji Seoulu. Nalezl jí údržbář, který již delší dobu pracuje pro  Korejskou vlakovou společnost." pokračovala moderátorka. 

"Upozorňujeme, že následující snímky nejsou vhodné pro děti a slabší povahy." řekla ještě moderátorka.

Následně pustili snímky Hye Su Lee. Dívka byla očividně sekána nožem hodně hluboko a nakonec probodnuta. 

Kookovi se zastavilo srdce. Toto byl přesně JEHO styl. Přesné řezy do těla, jako kdyby se snažil napodobit Picassa a nožem na těla maloval. S takovou přesností zabíjel jen on.

Kook na něj narazil ve svých 14 letech. Stal se okamžitě jeho vzorem. Tehdy ho nemohl vyhledat, ale pokud se vrátil tak hnědovlásek váhat nebude.

"Tento styl vraždění odpovídá profilu vraha přezdívanému jako Monster, který zmizel před 6 lety." pokračovala moderátorka po ukázání snímků.

"Tímto bychom chtěli vyzvat diváky, aby okamžitě zavolali na policii, pokud viděli dnes v noci někoho podezřelého na jižním okraji Seoulu" dokončila svůj projev moderátorka a vysílání se opět přepnulo do studia.

Kook roztřeseně vypnul televizi a opřel se do gauče. 

Vrátil se. 

Jeho mysl říkala jen jedno.


Najdi ho dřív než policie.

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Jul 15, 2019 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

Art of bloodWhere stories live. Discover now