Nushumuri - The idiot on letter L

Zrcadlo pekla

Byla jsem rozčílená! Takže se u mě motal jen kvůli krvy?! Byla jsem pro něj kořist?!

''Jsi jako divoký zvíře, Sakamaki,'' pravila jsem klidně, '' vidíš ve mě své jídlo, kořist... Přeju si být pavoukem. Jedovatým... Když bych tě nestihla zabít předem, snědla bych tě potom!'' vyštěkla jsem a, tentokrát úspěšně, ho od sebe odstrčila.
Plánovala jsem mu zdrhnout. Chtěla jsem utéct. Jsem vážně blbá, když jsem se zamilovala do takovýho idiota! Zatímco jsem nadávala sama sobě, Laito mě chytil za ruku. Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomila jsem sebou cukla.  Jeho ruce byly jako z ledu. Tak jako jeho srdce.

''Před a po čem? '' zavrněl mi do ucha, když si mě přitáhl k sobě.
Na tváři měl úšklebek. Nemusela jsem se dívat, abych to zjistila. Věděla jsem to. Držel mě pevně u svého těla, ze kterého jsem cítila chlad. Zároveň ale tak, abych mu neviděla do tváře. Abych neviděla jeho pohyby, jen je cítila.

Moc dobře věděl odpověď na jeho otázku. Ve vzteku, který jsem měla, jsem však opoměla komu to říkám, a proto jsem si pořádně naběhla na problém.

Miloval dráždit mě. Miloval, když ve mě vřela krev, jenže krev bylo to jediné, po čem toužil.
Stále jsem si to připomínala. Snad abych nezapoměla na jeho slova a neztratila se místo toho v zelených očích kočky.

''Po čem asi?! Vynechává ti mozek? Nebo jsi blbej už dlouho a já měla oči jinde?!'' štěkla jsem podrážděně.
Srdečně se zasmál. Pak ale najednou rychle zvážněl. Dívál se upřeně do mých očí, pak se zamračil a šeptnul

''Asi si neuvědomuješ, že se mnou teď strávíš 24 hodin, a tak není příliš moudré mě naštvat, Neko-Baka-chan.''

''Asi si neuvědomuješ, že se mnou strávíš 24 hodin... Už dlouho jsem tvým zrcadlem, které do této chvíle nic neodráželo... Jenže teď se to vrací.. Sakamaki, zažiješ peklo, to ti slibuju...'' přimhouřila jsem oči a mé slova zněly spíše jako naštvané syčení zmije...
Jenže on mě tolik vytáčí, že nic jiného než zmiji si nezaslouží!