Nikdy jsem neměl moc přátel. Vždycky jsem si přišel jinej než ostatní. Styděl jsem se už jako malej kluk, jak si vzpomínám a zůstalo mi to do teď. Ve škole máme celkem zmatek. A doma taky, jelikož se naši rozvedli kvůli nějakým problémům, co tehdy měli. Ale to mi byl jeden rok, takže si nic z toho nepamatuju. Teď bydlím doma sám s mamkou.
Byl Pátek a já přišel totálně unavenej ze školy. Batoh jsem hodil vedle postele a hned jsem se do ní svalil.*po víkendu
Když jsem ráno vešel do třídy, první co jsem uviděl byl kluk ke mě otočený zády. Nebyl mi nijak povědomý už jen kvůli jeho modré barvě vlasů. Snažil jsem se chovat jako každej jinej den. Sedím na levé straně ve předu v lavici a tímpádem jsem dost dobře viděl na toho nového kluka, co si zabral místo úplně v zadu ve třídě uprostřed. Vypadal dokonale, jeho oblečení ladilo, ty vlasy se k němu hodily, jen mi moc nesedl. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet, ale nejspíš se buď přistěhoval a nebo přestoupil, protože jsem ho nikdy předtím neviděl. Upřeně jsem na něj hleděl a v ten moment, kdy jsem měl možná odvrátit pohled se mi podíval přímo do očí. V tu chvíli jsem se cítil trapně a tak jsem začal dělat, že něco hledám v batohu. Jak už jsem zmínil, stydím se. Po nějaké chvíli, co jsem se snažil zamaskovat pod lavicí ke mě přišel Yoongi a nechápavě se koukal, jak si přehrabuju batoh. "Seš v pohodě? Přijdeš mi - ." - "Jo, všechno je v pohodě." Skočil jsem mu do řeči. On byl v tu dobu skoro jedinej, co se semnou bavil, když teda ještě vezmu Hobiho. "Ráno si vypadal dost zmateně, když si uviděl toho novýho. K tobě se to snad nedostalo, že přijde?" Zavrtěl jsem hlavou a v ten moment jsem si všiml, jak modrovlásek vstal ze židle a vyrazil směrem přímo ke mně. "Taehyung, těší mě." hluboce jsem se nadechl a vykoktal jsem ze sebe: "J-Jungkook, mě taky. " Nečekal jsem, že by za mnou mohl někdo přijít jen tak, aniž by mě neznal.
Ahooj, zdravím všechny, co si tenhle "příběh" budou číst :D Chci vás připravit s tím, že píšu můj úplně první příběh a že jsem se dost inspirovala od ostatních, takže to bude dobrá blbost, ale doufám, že to alespoň někoho bude bavit <3
ČTEŠ
The words of Hope / BTS
FanfictionJsem obyčejný šestnácti-letý Jeon Jungkook a tenhle příběh je o tom, jak se člověku může změnit život.