Mafia Princess

Nový život...Nová "rodina"

*Kenzie*

Kolem druhé odpoledne jsem se probudila v nějakém pokoji, nebyl to můj pokoj, ale byl nádherný.

Byly tu troje dveře, jedny do koupelny, druhé do šatníku a třetí hádám ven na chodbu. Chtěla jsem se jít podívat, ale hned, jak jsem si stoupla, tak jsem hned zase spadla na zem. ,,Do prkna!" Zanadávala jsem si, když jsem viděla moji nohu plnou modřín a všelijakých odřenin, ale hlavně byla hrozně napuchlá.

Nedokázala jsem se sama postavit, ale k mému štěstí jsem slyšela, jak někdo jde směrem k mému pokoji. Ten někdo pomalu otevřel dveře a já jsem hned zjistila, že to je ten jejich vůdce.
,,Ježiši Kenzie, co jsi to dělala?" Řekl trochu vyděšeným hlasem. ,,Já nic, ale vy mě jo!" Řekla jsem trochu víc nahlas. ,,Kenzie.." vydechl ustaraně, vzal mě do náruče a posadil na postel. ,,Řeknu tady našemu doktorovi, ať se ti na to podívá." Až teď mi došlo, že nejsem doma, ale někde u nějakého.....co mě unesl a teď chce abych byla v pohodě? Začala jsem brečet, ne kvůli tomu, že by mě to nějak bolelo, ale kvůli tomu, že se mi už teď stýská po domově. ,,*povzdech*... Co se děje??" Sedl si ke mně ten jejich vůdce a začal mě hladit po zádech. Ani bych nevěřila, že někdo jako vůdce mafie může být milý a soucitný. ,,Proč jsem tady a kde jsou Johnny a Lauren?" Podívala jsem se na něj s uplakanýma očima. ,,Kenz... Věř mi, že do tohoto světa patříš, někdy ti k tomu řeknu víc, ale dneska ne. Možná, až tu budeš dýl. John má pokoj vedle a Lauren naproti tobě. Jestli chceš, dovedu je za tebou a ještě teda přivedu doktora a hlavně nebreč... Mimochodem říkej mi Zayne." vysvětlil mi a podal mi ruku. Tu jsem po chvíli váhání přijala. ,,Ale važ si toho, jsi jediná, co mi tady může říkat Zayne." Řekl a usmál se jak nejmileji mohl.

,,Děkuju" řekla jsem potichu, když Zayn odcházel. Otočil se na mě a pak zavřel dveře.
Neříkám, že si nezvyknu, ale vím určitě, že mi bude chybět rodina. Ale jak jsem asi pochopila, tak se z tadyma jen tak nedostanu. ,,Ahoj, jak ti je?" Otevřely se po chvíli dveře a v nich stál Johnny. Ústa se mi roztáhla do širokého úsměvu. ,,Bylo mi líp." Řekla jsem a podívala se do země. Johnny došel k mé posteli a sedl si hned vedle mě. Povídali jsme si, ale někdo zaklepal na dveře. ,,Dále." Řekla jsem a podívala jsem se směrem ke dveřím. ,,Ahoj Zayne..." Hned sem zase odvrátila zrak k nechápavě hledícímu Johnnymu vedle mě. ,,Vedu ti doktora, jak jsem slíbil." Řekl a poškrábal se na zátylku. ,,Dobrý den slečno, jmenuji se Jack White, ale říkejte mi Jack." Představil se a šel směrem ke mě. ,,Děkuju Jacku, já se jmenuju Mackenzie." Myslím, že mu to Zayn všechno řekl, ale tak ze slušnosti. ,,Já vím slečno." Po tomhle už jsem mlčela a nechala ho vykonat svou práci. Nakonec se ukázalo, že mám naštíplou stehenní kost, takže mám nohu v sádře. Jack mě dovedl do mého pokoje. ,,Jacku, můžeš mi tykat."
Jack vypadal zaraženě. ,,Ale slečno to nepůjde." Tohle mě překvapilo, proč by to nemělo jít. ,,A proč to nejde, Zayn mi taky tyká a je mu to jedno." Řekla jsem sebejistě. ,,Ale to, že vy mu můžete tykat už něco znamená. Tím, že vám dovolil mu tykat, tím ukazuje, že jste něco více než ostatní." Na tohle už jsem nestihla zareagovat, protože Jack odešel pryč. Celý večer jsem přemýšlela, co myslel tím "něco více než ostatní".  V osm ke mě přišel Johnny a vzal s sebou i Lauren. Dívali jsme se na nějaké filmy a u toho se smáli jako blázni. Dokonce jsem i zapoměla na všechno, co mě doposud trápilo.

Ráno mě probudil Zayn, který šel pro mě, abych se k nim přidala u snídaně.
Zayn čekal u mě v pokoji a já jsem se "šla" převléct do šatny. Vzala jsem si na sebe šedé teplákové kraťasy a k tomu šedé trochu kratší tričko.

Vyšla jsem že šatny a se Zynem jsme se vydali na snídani. Prošli jsme asi tři chodby a nakonec jsme skončili v obrovské jídelně. Po cestě jsme potkali pár lidí. Nevím z jakého důvodu tu ke mě všichni mají jakoby nějakou "úctu". Když Zayn otevřel dveře od jídelny všechny pohledy se přesměrovaly na nás. Viděla jsem Johny a Lauren, chtěla jsem jít za nima, ale Zayn mě zastavil. ,,Já pro ně dojdu. Počkej tady." Oznámil mi a než jsem stihla podat námitku, už byl u jejich stolu a vedl je směrem k nám.
,,Půjdeme k mému stolu." Rozkazal a všichni jsme šli za ním. Museli jsme projít celou jídelnou a každý, co se na mě podíval si hned začal něco šuškat s tím, co seděl vedle.  Bylo mi to dost nepříjemné. Zayn mi odsunul židli, abych se mohla posadit a šel společně s Johnem a Lauren ke stolu na kterém bylo jídlo. Johnny říkal, že vezme i pro mě, ať tam nemusím chodit. Za chvíli přišel i s talířem, na kterém byly lívance s javorovým sirupem a borůvkami. ,,Jéé děkuju, ty mi snad čteš myšlenky." Řekla jsem a hned jsem se pustila do jídla. Měla jsem neskutečný hlad, včera jsme skoro nic nejedla. ,,Možná" pošeptal mi John, aby to nemohl Zayn slyšet. Podívala jsem se na něj nechápavým pohledem, ale potom mi to už došlo.
S Lauren jsme se domluvili, že se celý den budeme dívat na filmy, ale náš plán přerušil Zayn, že prý se se mnou potřebuje na něčem domluvit. Takže jsem šla po snídani s ním do jeho...pokoje? Myslela jsem si, že spíš půjdeme do jeho kanceláře nebo tak, ale pokoj má fajn...