He falls in love with me?.. (CZ)

Něco, co ve mně zůstalo dlouho

Druhý den školy byl přede mnou. Paní učitelka včera říkala, že už pojedeme podle rozvrhu a já nevím, jestli jsem se vůbec těšila na nějaké učení, ale tak když začíná nový školní rok, musím to brát pozitivně.

Do školy jsem jela opět na kole a hned u skříněk jsem se potkala s Lisou. Na chodbě jsme se zapovídali až tak, že zazvonilo a všichni byli už ve třídách nachystaní na vyučování, jen my s Lisou jsme stáli na chodbě a všimli si, že je kolem nás prázdno. Abych vám řekla pravdu, měla jsem větší průser než Lisa. Ne jenom to, že třídu jsem měla až na konci chodby ale taky, že jsem hned první hodinu měla učitelku, která mě z celého srdce „miluje". Hned, jak jsme zjistili, že už pravděpodobně začalo vyučování jsme s Lisou začali utíkat do tříd. Když jsem začala utíkat až na konec chodby, modlila jsem se, abych neměla nějaký velký průser a aby mě učitelka moc nezdrbala jenže jak jsem utíkala a přemýšlela nad tím z ničeho nic jsem narazila do nějakého kluka. Víte co je nejlepší? Utíkat až na konec chodby, v rukách plno učebnic a ještě mít strach z toho, že vás učitelka zdrbe jako nikdy předtím. Uhodila jsem se do hlavy a pořádně sebou uhodila na zem. Všechny učebnice i všechny papíry, které jsem tam měla se prostě jen tak rozletěly. Hned jsem se snažila si nějak stoupnout a musela jsem se bolestí chytnout za hlavu. Začal se mě někdo dotýkat a ptát se mě jestli jsem v pořádku a najednou, když jsem otevřela oči jsem spatřila něco, co ve mně ještě dlouho zůstalo. On, ano on. Stačil jenom jeden pohled a já viděla oceánové oči, husté hnědé vlasy a ty nádherné plné rty. Byl tak moc krásnej. No neuvěříte, co se stane. Z mého krásného pohledu na něho se stal možná tak otrávený. Učitelka totiž otevřela dveře a hned začala řvát, co se tu děje a ať hned dojdu do třídy. Ten krásnej kluk mi za tu dobu posbíral učebnice a já se na něho jenom koukla a on už mi do ruk vracel všechno, co jsem ještě před pár minutami držela v rukách. Stačila jsem mu jenom poděkovat protože hned, jak mi to předal začal utíkat do třídy. Znáte to, když se zahledíte a jen tak stojíte? Přesně tak já chvíli stála a jenom se koukala, jak utíká do třídy. Ale bohužel hledět jsem tak dlouho nemohla protože jsem musela do třídy a to co nejrychleji. Ve třídě to nakonec učitelka moc neřešila ale šlo poznat, že je naštvaná a už první hodinu toho má dost, ups.
~ po škole

„Holkyyy!" řvala jsem, když jsem je viděla odcházet.
Já: musím vám fakt něco říct. I tobě Liso.
Melissa: no povídej. Jsem zvědavá.
Já: dneska jsem poznala fakt moc pěkného kluka. Srazili jsme se na chodbě a byl taak krásnýý, ale viděla jsem ho tu poprvé.
Nicola: nevíš náhodou, jak vypadal? Možná vím koho myslíš.
Já: noo.. měl větší rty.
Lisa: zajímavé, že sis hned všimla rtů, co. Zasmála se a holky s ní.
Já: ale, to není pravda. Měl modré oči a husté hnědé vlasy.
Nicola: já už vím. Je tu nový a je o rok starší. Jmenuje se Nicholas.
Ušklíbla se.
Já: ty ho znáš??
Nicola: nee, spíš drby, víš co.
Pousmála se.

S holkama jsme si ještě chvíli povídali a potom jsme si šli každá po svých. Nechtěla jsem se nikde moc zdržovat, takže jsem jela hned domů.
Doma jsem nedělala nic moc zajímavého jen jsem furt musela myslet na toho kluka, teda vlastně Nicholase, když už znám jeho jméno.
Třeba první krůčky ke štěstí.
~~~
Ahooj. Všechny tu srdečně vítám u 3 kapitoly. Je strašně zajímavé, jak vám jenom 1 kapitola dá tolik práce ale tím líp. Doufám, že se vám líbí. Zatím<3