I. Basic Day | 𝒞𝒽𝑜𝒾 𝒴𝑒𝑜𝓃𝒿𝓊𝓃 ✔️

eighty-first

Ehm...jak začít...
Tak asi...ahoj Eunjie?
Je mi to blbý psát ale...zase jsem nechtěl abych zmizel úplně bez ničeho.
No...takže...

Milá Eunie,
Popravdě...už něco přes měsíc jsem ti tajil můj zdravotní stav. Už před Velikonocemi jsem se dokázal postavit na nohy a dělat kroky. Po tom měsíci jsem dokonce začal chodit sám. Zkoušel jsem to bez pomoci a šlo mi to. Ani nevíš jak jsem byl rád.

Ovšem...víš že mi zbývá ještě rok, než mi bude 18 takže...mě zapsali do děcáku. Nic jiného jsem dělat nemohl. Stav se o hodně zlepšil a tak nebyl důvod mě tam déle držet.

Miluju tě nejvíc na světě Kim Eunji, ani nevíš jak mě to bolí tě opouštět ale...myslím, že je to tak lepší. Jsem tak rád, že jsi mi vstoupila do života. Doufám, že zůstaneš milá a hodná, dobrosrdečná holka a najdeš si nějakýho pěknýho frajera.

Ale ne arogantního! >:C

Nějakýho, který bude schopný se o tebe v budoucnu pořádně postarat. Ne jako já.

Až mi bude 18, postavím se na vlastní nohy. Ne doslova, protože už prakticky stojím, ale myslím to tím druhým způsobem.

Popravdě ani nevím, jak začnu až mě z domova pustí. Možná hudbu? Psaní? Tanec?

Nevím. Každopádně budu muset začít co nejníž. Sice jsem měl v léčebně "domácí" školu, ale pochybuji, že to bude stačit.

Proto tě prosím, nepokoušej se mě hledat květinko 🌸

Moc mě mrzí, že nemůžu být po tvém boku, ale prostě...nejde to.

Užívej života naplno a s rozumem!

Yeonjun ❤️

PS: Moc se omlouvám. 1 000 000 000x se omlouvám, ale nestačí to. Já vím...

Miluju tě ❤️