Životy

Kapitola druhá

"A abychom se konečně dostali k tomu, kde a kdy jsme se opět setkali, tak je nutné zmínit architektonickou konferenci, která se konala v prosinci v roce 2009 v norském Oslu," dostává se k odpovědi na otázku Dean."

"Bylo to pár měsíců po ukončení mého dvouletého magisterského studia na univerzitě v Istanbulu, když mi přišla pozvánka na tuto konferenci. Můj obor mě vždycky bavil a stejně tak mě bavilo a baví se v něm neustále vzdělávat, proto jsem potvrdila svou účast. Jen pro ujasnění - po ukončení školy jsem se vrhla na doktorandské studium, které ale probíhalo dálkově na škole v Curychu, kam jsem lítala jednou za dva týdny. Z Turecka jsem se nemohla odstěhovat a vlastně jsem ani nechtěla, protože jsem si ho zamilovala, začala jsem tam pracovat na zkrácený úvazek v ateliéru jednoho tureckého architekta, i přesto jsem tam trávila až osm hodin denně a celé víkendy, a zbytek času jsem mi sebrala univerzita, kde jsem dostala místo na katedře architektury a urbanismu. Bylo toho sice moc, ale když to člověka baví, tak čas je pouze relativní a nepodstatný pojem. Abych nic netajila, tak jsem v Istanbulu potkala během studia také amerického architekta, se kterým jsem udržovala vztah, který v prosinci roku 2009 trval již rok. Na konferenci se mnou ale na poslední chvíli neodjel, jelikož došlo k nějaké krizové situaci na stavbě, u které musel být. A tak jsem odjela do Osla sama," vzpomíná Erin.

Hned na Erin navazuje Dean, který taky vypráví, jak se mu dařilo. "New York a později Tokyo, byly pro mě úplně novým světem. Všude všechno žilo, všude byly nové možnosti a spousta otevřených dveří. Měl jsem pocit, že mi celý svět leží u nohou. Rok v New Yorku utekl neskutečně rychle a stejně tak rok v Tokyu, během kterého si mě povšiml jeden postarší stavební magnát a nabídl mi dost dobře ohodnocené a oceněné místo v Philadelphii s častými návštěvy Japonska, Tchajwanu a Singapuru. Místo jsem přijal. Ne jen pro všechny ty profity jako uznání a peníze, které tohle místo představovalo, ale hlavně proto, že pro mě byla čest pracovat s tak významným a moudrým člověkem, jako byl právě pan Wilson, který mi ono místo nabídl. Díky němu jsem se taky seznámil s jeho dcerou Lily, která byla o dva roky mladší než já a studovala architekturu na té stejné univerzitě v New Yorku jako já. Náhoda a všechno kolem nás ale seznámily až v Tokyu během večeře s jejím otcem a dalšími investory. Už když jsem ji poprvé uviděl, nevěřil jsem vlastním očím, byla neskutečně podobná Erin. A mé srdce se zase konečně roztlouklo. Bohužel, jak jsem brzy zjistil, to všechno bylo jen klamstvo. Sice byla Erin podobná, ale nebyla to Erin, a to byl ten hlavní problém. Bohužel to došlo až do takového stádia, kdy mě donutila k žádosti o ruku. A tak jsem odjížděl nešťastný a nespokojený se svou snoubenkou na konferenci do Osla." 

Co se stalo na konferenci v Oslu?

"Na konferenci v Oslu už konečně došlo k prvnímu kontaktu, ale ani nejlepší režiséři by nevymysleli takový scénář,..."

Dean / Oslo, Norsko / Kongresové centrum / 11. prosinec 2009 / 15:48  

"Ale já tě nemiluju, Lily. Co na tom nechápeš? Nechci zklamat tvého otce, jelikož si ho vážím. To je jediný důvod, proč s tebou ještě jsem," odpovídám mé snoubence na její hysterický výkon, který následoval hned po žárlivé scéně ve výtahu, kdy jí přišlo, že jsem se až moc dlouho díval na postarší dámu, který naštěstí vystoupila před chvíli a nemusela pokračovat v cestě s námi. Ano, utíkejte, dokud můžete. 

"Blbost, ty mě miluješ, já to vím, cítím to. Moc dobře víš, že není nikdo, kdo by byl pro tebe lepší. Navíc nebýt mě a mého otce, tak teď tady ani nejsi, chlapečku!" 

Tak to by stačilo. Výtah konečně dojel na správné patro a já jsem z něj doslova vyběhl. Potřebuju na čerstvý vzduch. Hned. Zahlédnu východ a řítím se k němu. Projdu dveřmi a zahnu prudce doleva, když v tu chvíli do něčeho narazím.