Lena Carvenirová I.

XIV. Hlasy

Takže to je pravda.
ozval se Leně v hlavě hlas.

Pomyslela si:
Co je pravd--

Najednou se svět otočil na ruby a Lena se skácela k zemi.

***

Všude byla tma. Lena se pomalu zvedla a uvědomila si že kolem sebe vidí hvězdy, spoustu hvězd. Rychle se podívala na své nohy.
Měla na nich drápy. Ale to ji ne udivilo tolik jako že...že pod ní nic nebylo!
Ona snad levitovala?!

Vzpomněla si co se stalo. Pamatovala si pouze útržky. Hlas,otázka a pak následoval pád. 

Co jsem vlastně slyšela?

Nás.

Vás? Kdo jako jste?! A kde to vůbec jsem?

Já ti říkal že ona není ta pravá.

Ne! Musí to být ona. Kvítek se nikdy nesplete.

Co když--

O čem to sakra mluvíte!?! Jaký kvítek?

Vidíš ani není zasvěcená do proroctví!

Protože žila Nahoře!

Stejně nezměníš můj názor.

Jaké proroctví? Jaký nahoře?

Měli bychom jí to vysvětlit.

Ne!

Přece jen časem v prostoru by se nemělo plýtvat. Víš jak bylo těžké ji sem dostat!

Noooooooooooooooo tak jo.

Takže Leno--

Odkud znáte mě jméno?! A kdo vlastně jste?

To bude zas trvat hodiny!

Erm. Takže my jsme Spřadači osudu a známe jména všech co se nachází v Říši Nočních Můr.

Emm dobře. A to proroctví?

Euf. No tak. Santirione mohl bys prosím?

Já tě nenávidím.

Prosím!

Tak dobře. Proroctví říká, že sem do říše Nočních Můr přijde někdo Zeshora v TEN den.

Proto si myslíme že to jsi ty.

Jak jako Ten den?

To je osudný den Spřadačů.

Ehm. Ok. A kdo vlastně vynesl tohle proroctví?

Kvítek.

Kvítky umí předpovídat?

Kvítky V ŘÍŠI MŮR.

A to jako ty kvítky mluví nebo co?

Ne. Pošlou tě do prostoru.

Co je prostor?

Právě se v něm nacházíš.

Jinak se mu taky říká propast Fray.

Počkat! Takže jsem teď remanta?!

Remanta? Hahaha. Slyšíš ji Bulgarione ona si myslí že je remanta!

Ne, Leno. Remanta nejsi. Nejsi tu totiž doopravdy. Jsi tu jen duchem.

A vy tu jste taky duchem?

Ne.

Jsme tu doopravdy. Ale nejsme remanty.

Ale jak to?

Jsme spřadači osudu.

A tudíž jsme prostým očím neviditelní  a umíme se přemisťovat kamkoliv se nám zachce.

Aha. Tak to budete určitě vědět kde je štít!

Ano to víme.

A kudy teda mám jít?

To ti nemůžeme říct.

A proč ne?

Protože známe budoucnost a tím, že bychom ti to řekli tak bychom jí změnili a zřejmě ji i navedli špatně.

A můžete mi teda aspoň nějak pomoct?

No jo vlastně. Málem jsem na to zapomněl!  Santirione spust to.

Jasně.

Co?--

Lena nestihla dokončit myšlenku když se kolem ní začali rojit barvy. Modrá žlutá zelená červená a i spoustu dalších o kterých Lena ani nevěděla že existují. Barvy se najednou začaly rychle točit kolem ní až skoro oslepla. Zatočila se jí hlava a nemotorně se rozplácla.
Promnula si oči a spatřila před sebou nečekaný výjev.

V lese se nacházela malá louka na které se odehrával krutý boj. 
Uprostřed stály dvě postavy, které jiskrami odehnávaly obrovská monstra. Zřejmě Noční Můry. Po chvíli zapojili i pěsti a meče.

Po půl hodince boje bylo vidět jak moc byly postavy rozdrceny.
"Enchantris!!!"vykřikla jedna z nich.

A vtom.

Se všude objevila nesmírná záře. Jako by uhodil blesk. Všechny Noční Můry byly oslněné tak silným proudem světla a hodně z nich se zhroutilo k zemi...