Lena Carvenirová I.

I. Noc

Lena Carvenirová se uprostřed přeplněné třídy plné křiku nadechla. Seděla sama v lavici, zatímco ostatní se honili po třídě. Lena neměla moc kamarádů, vlastně žádného.
Taky neznala moc lidí co nebyly v její třídě - 1A.

Byla hrozne unavená. Už to bylo pár dní co se s ním táhla nekonečná únava. Ať dělala co dělala únava se jí pořád držela. Je tohle vubec normální? Položila si hlavu na lavici a zavřela oči, věděla, že asi neusne, a tak začala přemýšlet kdy se jí vlastně naposledy něco zdálo. Tma za zavřenýma očima se začala pomalu rozplývat. Byla noc a v lese byla ještě větší tma než jakou kdy zažila. Její oči si, ale po chvíli zvykly a ona se konečně vrávoravě postavila. Byl tohle snad sen? Štípla se. Ne, tohle nemůže být sen. Podívala se na sebe a lekla se, na rukách měla obrovské drápy. Zamrkala a pro jistotu se ještě jednou podívala. Tohle se mi nezdá. Podívala se ještě na svoje nohy. Aspoň ty zůstaly normální.
Vůbec netušila co dělat, byla ztracená. Když vtom se vedle ní pohnulo křoví. S tlukoucím srdcem se otočila. Bum bum, bum bum. Srdce jí tepalo. Křoví znovu zachrastilo. Měla chuť ihned utéct, ale její tělo stálo vzpřímeně a připraveno k útoku. Z křoví vyskočila postava byla zahalená v černém, Lena se vrhla na ní a zatnula drápy do masa - nepřítelova masa. Rozšířily se jí panenky...