Taaaaaaaaaaakže žádný nový otázky už jsem nedostala takže mě napadlo že tak nějak splácám dohromady můj život od narození až po teď. Takže jmenuju se Markéta (říkejte mi Maki a pište to s měkym i). Narodila jsem se 13.10.2002 (takže nějakej pátek 13 na mě nezkoušejte) v Teplicích. Hnedka po tom co jsem se narodila tak mě odvezli do Motola (to je v Praze) jelikož mám vrozenou srdeční vadu a dělali mi transpozici velkejch tepen (do dneška nevim co to je). Když jsem byla jakž takž v cajku tak si mě máma asi po měsíci odvezla domu. No a nastal další problém. Já jsem se sama neuměla zahřejvat takže doma jsme museli mít věčně 30°C aby Markétka náhodou nezmrzla. Nevim jak dlouho jsem se neuměla zahřejvat ale snad naši moc dlouho nechcípali vedrem. První zuby mi začali růst až ve 2 letech a moje máma kvůli tomu dokonce se mnou šla k zubaři (ten jí řek že prej to je v cajku). Ve 4 letech moje milovaná matka opustila mýho tátu (do dnes nevim jestli to bylo kvůli tomu že mu v tý době bylo 22 nebo kvůli tomu že pije nebo kvůli práci protože byl neustále pryč) a odstěhovali jsme se k babice. U babičky jsme bydleli až do mejch 9 let. Jako dítě (cca od 5 do 8 let) jsem vypadala jako kluk a nejvíc vtipný na tom je že jsem to sama chtěla měla jsek ohromnou radost když jsem byla ostříhaná na ježka a toho ježka si pak mohla gelovat (DOPÍČI Markéto!!!) a všichni mojí mámě řikali To je ale krásnej chlapeček. Když jsem začala chodit do školky tak si pamatuju že mě tam šikanovala jedna holka (byla to blondýna ale jméno už si nepamatuju) a máma mě pak okamžitě dala do jiný školky. Chodila jsem tam ráda i když moc kamarádů jsem neměla já jsem měla svůj svět a svoje imaginární kamarády a byla jsem šťastná. V 6 letech jsem nastoupila do první třídy na myslim že 2 nejlepší školu v Ústí (ne nejsem dneska nic extra jenom blbá učitelka ve školce...) a trpěla celejch 9 let. Ve druhý třídě mě šikanovala holka jmenovala se Aneta naštěstí to moje máma vyřešila a jako bylo všechno v cajku. Ani ve škole jsem neměla moc kamarádů a poslední 3 roky se se mnou nikdo nebavil (což mi bylo u prdele já měla svoje kamarády). Svojí třídu na základce jsem nesnášela a nesnášim je do teď. V 9 letech se mi narodil můj milující bratr. Strašně moc jsem si přála bráchu a když se narodil byla jsem radostí bez sebe. Dneska je mu 7 a nesnáší mě...ale co už to se občas stane. Už je to moc dlouhý a bojim se že by jste to ani nedočetli do konce takže pokračovat budu v další kapitole. Páčko darlings ❤️❤️❤️
