Existujou jenom 2 typy lidí ty co Županovice nesnáší a ty co je ze srdce milujou. Županovice jsou prostě všechno je to opravdu srdeční záležitost. Poprvý jsem byla v Županovicích když byla máma v 6 měsíci a od tý doby tam jezdim každej rok už 16 let. Županovice miluju nadevše a jsou mi milejší než vlastní matka. Nikdo nechápe proč je tak moc miluju ale to je věc kterou nikdy nikdo nepochopí. Neustále slyšim A co je na tom tak extra? Suchý hajzly studená Vltava v chatce neni elektřina a ty tam furt jezdíš no já tam jezdim protože to patří do mýho života. Teta Bróža mě tam naučila plavat za což jí moc děkuju. Bylo to první místo kde jsem spala na palandě, opila se, měla kocovinu, překonala strach ze tmy a.....no teď mě další věci nenapadaj. Čím jsem starší tím je pro mě důležitější abych tam jezdila jelikož bohužel všichni stárnou...teta Bróža minulej rok mluvila o tom jak až umře (což bude až za dlouho a já si na to zaklepu na zuby *klep klep*) tak se nechá rozprášit v Županovicích do Vltavy a mě v tu chvíli došlo že ne všechny věci jsou napořád (a už zase pláču) a až všichni umřou Županovice ztratí svoje kouzlo. Když jsem minulej rok viděla tetu Martu tak se mi chtělo plakat od tý doby co jim umřela Ida (jejich pes) to jde s tetou z kopce. Snažim se nemyslet na to co bude i když je to dost těžký ale na to co je teď. 14 dní každej rok 16 let a já se tam pořád těšim jak malý dítě a vždycky nemůžu dospat ale už to neni co to bejvalo. Bejvali jsme 3 já Vendy (vnučka od tety Bróžy) a Táda (můj bratranec). Byli jsme nerozlučná trojka ale bohužel všichni jsme vyrostli. Vendy i Táda si někoho našli takže letos se na to vysrali (PANE BOŽE JÁ MÁM TAKY HOLKU A NESERU NA ŽUPANOVICE!!!) a tak jsem tady zbyla jenom já a moje vzpomínky. Rok od roku je loučení horší a horší protože se bojim že další rok už se neukážu protože mě máma nepustí (naposledy jsem měla jet do Županovic ve 14 letech ale to jako nasrat matko pojedu do Županovic a ty se třeba postav na hlavu) a další věc která mě úplně nejvíc sere je že první tejden to nejsou Županovice. Od narození Johanky (mojí sestřenice) sem najednou začali jezdit její babička s dědou a její teta se strejdou a začalo to Johančinou první narozeninovou oslavou a protože se Johanka narodila zrovna když jsme byli v Županovicích tak se její narozeniny neslaví nikde jinde než tam. Mě by to nevadilo kdyby zůstali den nebo dva ale letos si její babička s dědou zabrali celou jednu chatu pro sebe a zůstali CELEJ TEJDEN!!! Strejda by byl ještě v pohodě (Moravák takže se s nim dá pít což je pecka) ale teta DOPRDELE to je taková fůrije. Na všechny jenom řve a je fakt jako rázná a je to taková divná babička ona ty děti prostě nepomazlí jenom je sekýruje. Já neříkám že má bejt na ty děti furt ťuťu ňuňu ale bejt na ně furt jak na psa taky neni dobrý. Takže ty pravý Županovice začínaj až druhej tejden. To přijedou tety Brožovic starý a mladý Fürsťáci a Pálkovi a to jsou ty lidi co dělaj Županovice Županovicema a přesně kvůli těm lidem se tam tak ráda vracim. Mohla bych o Županovicích s úsměvem na tváři vyprávět do nekonečna (a ještě dál) ale zase vás nechci unudit. No tak to jsou ty Županovice a ty bych nevyměnila ani za statisíce. Páčko darlings ❤️❤️❤️.
