Chosen III.

12.

Z pohledu Isabell:

Tolik to bolelo... Stěží jsem si uvědomovala, že jsem stále v jednom a tom samém sklepě. Chtěla jsem Jackovi pomoct, ale nedokázala jsem si vybavit, co je toto za sklep...

Slyšela jsem zavrzání schodů, srdce se mi rychle rozbušilo, šel mi mráz po zádech, v žilách mně koloval strach a přesně jsem tušila, co přijde...

Viděla jsem, jak napřahuje ruku, automaticky jsem se schoulila do klubíčka a doufala jsem, že to bude už brzy za mnou. Ale místo očekávané bolesti, kterou jsem vždy zažívala, mě ta ruka začla hladit, a hlas mě konejšil. Ale nebyl to ten stejný hlas, a nebyla to ta stejná ruka. Ale, kdo tam tedy ještě kromě Jamese byl? A proč za mnou přišel až teď?

I když jsem nevěděla, komu hlas patří, poznávala jsem ho. Rozhodně to byl klučičí hlas, ale nemohla jsem přijít na to, odkud ho znám. Neodvážila jsem se ani otočit a zvednout hlavu, abych to zjistila, ještě pořád jsem se bála...

,,Podívej se na mě." Ozvalo se po chvilce, ale já se ani nehnula. Chytl mě tedy opatrně a něžně za bradu a otočil mi hlavu tak, abych se mu koukala do očí. ,,Teo?" Koukaly se na mě dvě krásně modré oči jednoho blonďatého kluka. Byl to Jamesův bratr. ,,C-co, ttady, děl-láš?" Stěží jsem zvládala mluvit, což očividně chápal.

,,Přijel jsem navštívit bratra." Chtěla jsem se ho zeptat, jak dlouho už tu je, což mu asi došlo, a tak řekl: ,,Přijel jsem už včera večer. James mě sem nechtěl pustit. Ted je noc, on spí, a tak jsem se rozhodl, jít se sem podívat. Spíš mi řekni, co tu proboha děláš ty. A ještě navíc v tomto stavu." ,,Pommoz mi, d-dosttat se odtud, p-prosím.." Můj pohled mu zřejmě řekl vše. ,,Isabell, přijdu další noc, teď to ještě vydrž prosím a dělej, že o mně nevíš." Jen jsem přikývla.

Poté, co Teodor odešel, posmutněla jsem. Je o dva roky starší, než James, a vždy mu mě záviděl. Jenže já Jamese slepě milovala a pro samou lásku k němu jsem neviděla, co všecko pro mě kdy Teo dělal... Chtěla bych vrátit čas, tak hrozně moc...