Gévaudanská bestie

BOJ DĚTÍ

     Nový rok nadešel a nepolapitelná Bestie se stále potulovala po kraji. Jako nějaký zloduch zabila ženu, která se při pohledu na ni začala modlit. Ani zima nezpomalila její řádění. Lidé nacházeli téměř všude její velké stopy, zřetelně vyznačené ve sněhu. 
     Ale bylo třeba žít. A to znamenalo vycházet z domu nabrat vody či nasbírat dřeva. V druhém lednovém týdnu se obyvatelé Villaretu rozhodli využít oteplení a pustit na čerstvý vzduch některá zvířata, už dlouho zavřená ve stájích a chlévech. Ale kdo je pohlídá? Obyčejně tuto práci svěřovali dětem, ale od té doby, kdy se v kraji objevila Bestie, bylo třeba mít se na pozoru. Vybrali na to sedm dětí, pět chlapců a dvě děvčata. 
     "Hlavně zůstaňte pěkně pohromadě," přikazují jim dospělí. "A držte se na vyvýšeném místě, abyste měli rozhled po okolí. Nezapomeňte si zbraně! A dříve, než odejdete, přesvědčte se, jestli jsou čepele dobře připevněné." Každý z chlapců byl totiž vyzbrojen tyčí, která měla na konci upevněnou ostrou kovovou čepel, dlouhou alespoň čtyři nebo pět palců.
     Skupinka vykročila ženouc před sebou stádo. Portefaix, nejstarší z chlapců, kráčel vpředu a povzbuzoval ostatní: "Pojďte, neloudejte se! Pěkně pohromadě. A nebojte se, Bestie tu není."
     "Ať si jen přijde. Podívejte, co jí udělám!" chlubil se nejmenší a vší silou zabodl svůj bodák do pomyslného nepřítele. "Tu máš, ty darebáku!" Všichni se dali do smíchu. Jen jedno děvčátko poznamenalo: "Nejdříve musíš udělat znamení kříže. Bestie, to je sám ďábel." 
     "A pan farář, ke kterému chodím každý týden, říkal, že když spatříš ďábla, musíš se hned požehnat." přidal se i jeden z mladších chlapců.
     Takto si vykračovali a aby si dodali odvahy, hlasitě na sebe pokřikovali. Když přišli na vrch kopce, který se vypínal nad vesnicí, nechali zvířata popásat se v křovinách a posadili se na velkou plochou kamennou desku přitisknutí k sobě. "Co kdybychom si udělali ohníček?", navrhlo jedno děvče. "Bylo by nám tepleji a ani Bestie by se neodvážila přijít."
     "Dobře." souhlasil Portefaix. "Ale při sbírání dřeva se musíme držet pohromadě. Tak jdeme!"
     Při hledání dřeva se přiblížili k lesíku. Náhle, když se dva chlapci narovnali, ocitli se přímo před hroznou tlamou, z níž sálal horký dech. Bestie se nad nimi vztyčila, připravena zabíjet. Nikdo ji neslyšel přicházet. Děti se mimovolně semkly. Portefaix se postavil dopředu spolu se dvěma staršími chlapci, kteří se statečně oháněli svými bodáky. Děvčata se skryla za nimi a nejmladší chlapci se drželi od šelmy co nejdále. Vychytralá a zuřivá Bestie začala kroužit okolo skupinky dětí. Chtěla na ně zaútočit zezadu. Ale Portefaix se postavil tak, aby se mohl otáčet zároveň s ní a ustavičně ji ohrožoval svou zbraní. Rychlostí blesku se jí nakonec podařilo uchvátit nejmenšího z chlapců a odvléci ho několik kroků stranou.
     "Odvahu! Neustupujte! Bodejte do ní! Bodejte!" křičel Portefaix na kamarády. Pokoušeli se šelmu zranit, ale jejich zbraně sklouzávaly po silné kůži. Nakonec ji přece jenom přinutili pustit kořist.Byl nejvyšší čas! Mezitím vytrhla své malé oběti kus tváře. Děti ani nestačily nabrat dechu a Bestie už se řítila přímo na ně. Třikrát zaútočila, podařilo se jí zmocnit se dalšího chlapce. Chtěla s ním utéci. Zdálo se, že není naděje, aby ho zachránili.
     "Rychle! Utíkejte za ní!" zavolal Portefaix. "Ty běž tudy. Musíme ji obklíčit." Obchvat se zdařil. Šelma měla v cestě rašeliniště a musela zpomalit. Tím ji děti dostihly.
     "Miřte na oči!" přikazoval Portefaix. Umínil si stůj co stůj zachránit kamaráda. A ačkoliv se bál, snažil se zachovat si chladnokrevnost.
     Boj trval dlouho. Dětem se nepodařilo zasáhnout Bestii, ale měla co dělat, aby uskakovala před jejich ranami. Zaměstnali ji tak, že se ani nestačila zakousnout do své oběti, kterou si pevně přidržovala tlapou. Nakonec ji Portefaix mimořádným úderem přinutil couvnout. Jakmile pustila kořist, skočil mezi ni a malého chlapce. Ten se vzchopil a zoufale se chytil košile svého zachránce. Děti vyhrály! Bestie se vzdala. Ukrutně zavyla a ztratila se mezi stromy.