Vlčí chlapec [Pozastaveno]

24. kapitola

Pohled Williama

Otevřel jsem oči a tak zjistil, že ležím v keři před domem Nikol....ve vlčí podobě.
Vstal jsem a nechápal, proč jsem se včera nevrátil domů.

Teprve svítalo. Asi ještě spí.
Vzpomněl jsem si na včerejší polibek a srdce mi přidalo.

Naposled jsem se podíval na její okno, nasál její pach a rozeběhl se domů.

Dveře byly pootevřené, včera jsem je nedovřel. Vešel jsem, stále ve vlčí podobě, dovnitř.

,,Kde jsi byl?!" Objevil se přede mnou otec a já k němu zvedl vlčí hlavu.

Čím déle jste vlk, tím těžší je, proměnit se zpět na člověka.
Po delší době jsem se proměnil a vzal na sebe slabý župan vysící u dveří.

,,Ehm...byl jsem se večer proběhnout a usnul v lese." Řekl jsem a prošel kolem něj.
Chytil mě za paži a já na něj upřel pohled.

,,Včera, když Nikol odešla....odběhl si. Proč?" Zeptal se. ,,Potřeboval jsem se vyběhat....toť vše." Odcházel jsem.

,,Vím, že jsi četl a i víš o vlčím poutu. Ale jen chci vědět....víš všechno?" Zněla jeho otázka. Otočil jsem se na něj.

Vlčí pouto je něco jako láska....když si jeden z nás, vlkodlak, vytvoří k někomu pouto....vlčí pouto...je těžké, skoro nemožné, přestat dotyčného milovat....a je přímo zdrcující, když vás onen člověk přestane milovat...nebo zemře. Můj otec to zažil, nepřeju mu to, nepřeju to nikomu a nikdy jsem ani nepřál.
Ale pokud vás ona osoba nemiluje, nebo vás ignoruje, je těžší se ovládat....tělo se mění na vlka často a jen těžko se to ovládá...

,,Ano, otče, vím všechno." Nenechal jsem ho nic dodat....nic ohledně Nikol, a vyběhl schody, kde jsem nahoře zapadl do svého pokoje.

Pohled Nikol

Otevřela jsem oči. Zasněně jsem se podívala do stropu, když jsem si vzpomněla na Williama a jeho dokonalý polibek. Jakoby mě z toho stále brněly rty.

Nedokázala jsem dělat nic jiného, než jen myslet na něj.
Dokonce když jsem ráno snídala, myslela jsem jen na něj.

,,Nikol?" Ozvala se máma a já se na ní podívala. ,,Tak co ty a kluci?" Zeptala a já myslela, že se zadusím müsli.
,,Ehm....no..... nic. Všechno při starým. Teda kromě mého.... kamaráda Williama." Řekla jsem a ona s úsměvem povytáhla obočí.
,,Kamarád?" Zeptala se. ,,No.... jo, asi." Pokrčila jsem rameny. ,,Tak jo." Culila se jako malá.

,,No. Tak já..... jdu nahoru." Řekla jsem a běžela nahoru do pokoje.
Sedla jsem si na postel a začala si číst.

Pohled Williama

Ozvalo se klepání. ,,Dále." Řekl jsem a na posteli se posadil. Do pokoje vešla Walerie a já se usmál.
,,Ahoj, Wal." Promluvil jsem. ,,Děje se něco?" Zeptal jsem se potom.

,,Alfa ti vzkazuje, že sem přijde alfa jižní smečky. Potřebuje něco vyjednat s tvým otcem. A.... chce tě tam mít u sebe. Alfa jižní smečky tam taky bude mít svou dceru." Řekla a já si povzdechl.

,,Bože. Tak fajn. V kolik?" Zeptal jsem se. ,,Za hodinu dole v jídelně." Jo, jídelna. Tam je takový veliký a hodně dlouhý stůl.
,,Sice s tím naprosto nesouhlasím, ale aby se otec zase nezbláznil, přijdu." Pousmál jsem se na ní a ona kývla a odešla.

Hodina mi uběhla rychleji, než bych chtěl. Oblékl jsem si normální kalhoty a tričko.
Přejel jsem svůj vzhled v zrcadle. Najednou mi ten kroužek v levé by nosní dírce přišel strašně hloupý. Zvlášť, když ho mám i ve vlčí podobě. Ale teď to nebudu řešit.

Následně jsem seběhl schody do jídelny. ,,Jsem rád, že jsi přišel." Usmál se otec. ,,Jo." Povzdechl jsem si.

Nedokázal jsem z hlavy dostat pach Nikol. Po tom včerejším polibku jsem si nic nepřál víc, než moct být zase s ní.

Ozval se celým domem zvonek a jeden člen naší smečky šel otevřít.

,,Víš, jak se máš chovat." Ozval se otec. ,,Myslíš to, že ti v přítomnosti někoho jiného nesmím říkat otče?" Odsekl jsem sarkasticky.
,,Přesně tak, Williame." Promluvil a já měl chuť odejít.

Do jídelny vešel alfa jižní smečky. Snad ještě větší blb, než můj otec.
S otcem si podali ruce.

,,Rád tě zase vidím, Williame." Pousmál se ten alfa. Falešně jsem se pousmál a podal mu ruku. Přejel pohledem mé jizvy na pravém lokti a na levém zápěstí. Věděl, že je mám, už několikrát mě viděl.

,,Ahoj, Wille." Usmála se Francis, když její otec promluvil na mého. Jo, dcera alfy jižní smečky. Abych byl upřímný, moc jsem jí nemusel.
,,Ahoj, Fran." Odpověděl jsem a ona se postavila vedle mě.

Její pohled taky zabloudil na mé jizvy na pravé a levé ruce.

,,Jak se máš?" Zeptala se. ,,Úžasně." Odpověděl jsem, jenže tentokrát to nebylo sarkasticky, protože jsem se díky Nikol měl doopravdy úžasně. Miluju jí, a víc jsem nechtěl.

,,Takže tvůj syn převezme místo alfy?" Zaslechl jsem hlas alfy jižní smečky, jmenoval se Eric, podle mě to moc vlčí jméno nebylo, ale to je fuk. Ono jméno William taky nebylo tak nějak vlčí jméno.

,,Ano, bude. Vím, že z něj bude dobrý alfa." Odpověděl můj otec a já zaťal ruce v pěsti.
Ne, teď ne. Najednou jsem zatoužil po Nikol. A otec mě k tomu naštval, protože jsem věděl, že si přeje, abych byl stejný alfa jako on. Ale to já nebudu.
A když se zkříží touha po Nikol a k tomu vztek, je to špatný.

Oči se mi změnili na vlčí. Francis sebou nepatrně trhla. Tohle nebylo dobrý, to ani náhodou.
__________________
Tákžee.... ehm, no... moc se omlouvám za hodně dlouhou neaktivitu u tohohle příběhu, a když myslím hodně dlouho, tak tím myslím vážně hodně dlouho.😅

Teď se pokusím se k příběhu zase nějak navrátit a normálně psát.

A taky se omlouvám za to, že než jsem se k tomuhle příběhu vrátila, trochu se mi změnil styl psaní, takže tak.

A doufám, že se vám kapitola líbila, i když po dlouhé době.😘❤️
Samozřejmě ocením a budu vděčná za jakékoli přečtení, hvězdičky i komentáře. A snad tu nějací čtenáři zůstaly.

Tak zatím, zase u další kapitoly😘