Vlčí chlapec [Pozastaveno]

9. kapitola

Když Nikol odešla, tak jsem si uklidil z postele učebnice a šel rovnou do postele.

Bylo to lehčí, než jsem myslel. Myslel jsem, že mi bude trvat déle, aby se se mnou začala bavit.

Ale jsem rád, že jsem ji dneska mohl učit.

Sice už jsem ležel v posteli, ale někdo se rozhodl, že bude obtěžovat. ,,Dále." Řekl jsem směrem ke dveřím.

Do pokoje vešla Walerie. ,,Ne, nedám si večeři, díky." Promluvil jsem dříve než ona. ,,Fajn." Řekla potichu.

,,Ještě něco potřebuješ Wal?" Zeptal jsem se zvědavě. ,,Asi ne." Řekla a odešla.

Ráno jsem vstal opravdu brzy. A jelikož byla sobota, tak dneska uvidím tátu celý den.

Vyšel jsem z pokoje. ,,Williame, počkej." Ozval se Samův hlas. ,,Co, děje se něco?" Zeptal jsem se. ,,Ano, Alfa s vámi chce mluvit." Povzdechl jsem si. ,,A kde je?" Řekl jsem trochu nevrle. ,,Ve své pracovně." Odpověděl hned. Kývl jsem na něj a rozešel se k pracovně.

Lehce jsem zaklepal a bez vyzvání vstoupil. ,,Co se děje otče?" Zeptal jsem se nevrle. On ke mě v klidu zvedl pohled. ,,Je milá." Řekl narovinu. Hned mi došlo, že myslí Nikol.

,,A proč mi to říkáš?!" A moje dobrá nálada byla ta tam. Otec vstal, obešel stůl a došel ke mě. Zase jsem ruce zaťal v pěsti.

,,Podívej se na mě Wille." Já tak nesnáším jeho rozkazy. Zvedl jsem hlavu a zabodl do něj oči. ,,Poslední dobou nechápu tvé chování. Vysvětlíš mi to?" Zeptal se. ,,Ne." Odpověděl jsem. ,,To nemělo znít jako otázka. Vysvětli mi to!" Lehce zvýšil hlas.

,,Jak si přeješ otče. Vadí mi, že ti v přítomnosti ostatních musím říkat Alfo, namísto otče..." Přerušil mě. ,,Protože je to mé postavení. To jsou pravidla." Vysvětlila stroze. ,,Fajn, tak v tom případě nesnáším naše pravidla. A dál. Vadí mi, že nemůžu Bety nazývat zkráceninou jména. Musím jim říkat buď prostě Beto, nebo celým jménem."

Otec mlčel. ,,A v neposlední řadě mi vadí, že mi Bety musí vykat. Ať Bety tobě vykají, ať oni ti říkají Alfo. Ty jim říkej jak chceš, ale mě do toho netahej." Konečně jsem mu to řekl.

V očích se mu mihl hněv. ,,Ty pravidla platí i pro tebe. Ty jsi výše postavený, než Bety." Řekl nevrle. ,,A jaké mám postavení? Co jsem, když ne Alfa, ani Beta?!" Zadíval se mi do očí. ,,Jsi synem Alfy. Alfa má vyšší postavení než ty, ale ty máš vyšší postavení než Bety. Takže pro tebe platí pravidla." Začínal být vzteklý.

Uklidnil jsem se a snažil se zklidnit i hlas. ,,Já nevím, jestli budu jako ty." Řekl jsem smutnějším hlasem. Okamžitě se uklidnil. Udělal naprosto nečekanou věc. Objal mě.

,,To po tobě nikdo nechce. Jen musíš jednou být dobrý Alfa." Zašeptal mi do ucha a přestal mě objímat. ,,A mimochodem, i já svému otci říkal, že nebudu jako on. A teď se mu hodně podobám." Posadil se zpět na židli.

,,Zatím neopouštěj dům." Přikázal mi. ,,Proč ne?" Zeptal jsem se nechápavě. ,,Protože dneska půjdeš na hlídku." Řekl a usmál. Málo kdy mě pouští na hlídky, protože to je prý práce pro Bety. ,,Díky." Řekl jsem a chystal se odejít. ,,Jo a nevíš kde je Sára?" Zeptal jsem se. ,,Proč ji potřebuješ?" Odpověděl na otázku otázkou. ,,Chci se jí na něco zeptat." Odpověděl jsem. ,,Byla na ranní hlídce, s ostatními tady budou každou chvíli."

Přikývl jsem a vyšel z jeho pracovny. Seběhl jsem schody akorát, když se od hlavních dveří ozvalo zaškrábání. Došel jsem ke dveřím a otevřel. Do domu vběhla sněhově bílá vlčice se zářivě modrýma očima. ,,Ahoj Sáro." Pozdravil jsem ji. Přeměnila se na člověka a vzala si slabý župan vysící u dveří. ,,Zdravím Williame, co potřebuješ?" Zeptala se s klidným hlasem.

,,Mám otázku." Řekl jsem nejistě. ,,Tak se ptejte." Řekla v klidu. Usmál jsem se. ,,Proč jsi zrovna ty chtěla do naší smečky?" Na tuhle otázku jsem chtěl znát odpověď už dřív. ,,Protože bych jako samostatná Omega v lese nepřežila. Tvůj otec, Alfa, mi nabídl, abych se stalo Betou jeho smečky, přijala jsem." Odpověděla. ,,A jaký máš na Alfu názor?" To mě zajímalo víc. Zadívala se mi do očí. ,,Je to dobrý Alfa." Řekla a odešla. ,,Ale špatný otec." Zašeptal jsem sám pro sebe.

,,Williame." Ozval se šťastný hlas. ,,Jamesi." Řekl jsem a otočil se. James mi byl ze smečky vždy nejbližší. ,,Alfa mi řekl, že jdeš dnes na hlídku." Řekl nadšeně. ,,Jo, jdu." Potvrdil jsem. ,,Ale chci jít až za tmy. Vyřídíš mu to?" Zeptal jsem se. ,,Jasnačka, ale večer jde na hlídku i tvůj otec." Řekl. Protočil jsem oči. ,,Prostě mě nenechá samotného." Řekl jsem a odběhl.

Den ubíhal jako o závod. Na dveře někdo zaklepal. ,,Kdo co chce?" Zeptal jsem se. ,,Vlk tě jde sežrat." Ozval se hlas Jamese. ,,Pojď dovnitř Jamesi." Hned vešel.

,,Máš se pomalu připravit na tu hlídku." Řekl a chtěl odejít. ,,Kdo všechno půjde?" Zeptal jsem se. ,,Ty, Alfa, já, Walerie a myslím, že Layla." Odpověděl a odešel.

Pak jsem seběhl schody. Před dveřmi už stál James a tmavě hnědovlasá dívka, Layla. Za chvíli přišli i ostatní. ,,Tak jdeme Wille, Jamesi, Walerie a Laylo." Řekl otec. Všichni jsme vyšli ven. ,,Tak jdem na to." Prohlásil otec. Bez váhání jsem skočil mezi stromy a přeměnil se na uhlově černého vlka. V mých očích byla stále vidět trocha šedomodré, ale nabrali i žluto jantarovou barvu.

Mezi stromy se mihl taktéž černý kožich Alfy. Ovšem jeho oči byly do červena, protože byl Alfa. Předběhl mě a poklusával přede mnou. Vedle mě jsem spatřil tmavě rezavý kožich, Walerie. Šedý James klusal za námi. A Layla...
Nalevo se mihla tmavě hnědá srst.

Přidal jsem a předběhl otce, který lehce zavrčel. Ale pak jsme běželi všichni. Zastavil jsem se těsně u hranic a nasál do plic vzduch.

Někde hodně z dálky jsem ucítil docela známý pach. Nikol. Věděl jsem, že je doma. Ale chtěl jsem vědět, kde bydlí.

Bez dalšího přemýšlení jsem se rozeběhla doprava. ,,Williame!" Zařval a zavrčel na mě otec. Ale já neposlouchal. Slyšel jsem, že všichni běží za mnou. Na zádech mi přistál James. ,,Co blbneš?" Zeptal se nechápavě.

Vymotal jsem se od něj a běžel dál. Otec už zuřil, což bylo špatné.

Zastavil jsem se v křoví před dvoupatrovým domem. ,,Mám tě." Zašeptal jsem. V křoví jsem se přikročil. Doběhl ke mě otec. Surově na mě zavrčel. ,,Co to tady...." Nasál do plic vzduch. Zorničky se mu rozšířili. Poznal ji.

,,Už to nedělej. Víš, že nesnáším, když mě někdo neposlouchá."

Ještě jsme chvíli obcházeli hranice a pak se vydali domů. Přeměnil jsem se na člověka, vzal si slabý župan vysící u dveří a vyběhl schody. Když jsem byl ve vlčí podobě, tak byl její pach ještě silnější. Bylo zvláštní, jak mi její pach pomotal hlavu.
Ale proč?

--------------------------

Konečně je tu devátá kapitola.
Co na ní říkáte?

A jinak se zde poprvé za celý příběh přeměnili ve vlky. 🐺😍