Deník Potterheadky (DOKONČENO)

Pozdrav ze záhrobí... teda, od babičky

A druhým příchodem Krista už není jenom Kačenka, ale jsem to i já... há-leluja há-leluja... vstala jsem z mrtvých. A zdravím vás z hrobu. Ano poznali jste...( dramatická hudba)... jsem u babičky. (No, je to sice i v názvu kapitoly, ale to nevadí😘)
A jako novopečená čtrnáctiletá puberťačka jsem konečně dostala rozum... a začala šířit poselství Harryho Pottera i mezi starší generace.
Ale to jsem ještě nevěděla, že babička má mnohem horší zbraň... Momentálně jsem u babičky už 11 dnů a jediné co jsem z prázdnin nějak pobrala jsou doby, kdy chodím spát a kdy vstávám (tedy, pokud jdu vůbec spát) no a když už jsme mluvili o té zbrani, tak by se dala přirovnat té nukleární... Uhodli jste: Soudkyně Barbara, Soudce Alexandr, Nebezpečné vztahy společně se Soukupem způsobili totální eror v mým mozku. No a ještě k tomu přidejte špetku toho teleshopingu a máte recept na demenci a hodně opožděné kapitoly.
No a mé svaté předsevzetí taky nedopadlo nijak dobře... popravdě jsem ráda, že mě prababička neupálila jako Husa, protože ona pořád ještě věří na takové to pouto mezi čarodějnicí a ďáblem (to je ale idylka, co? A když k tomu připočtete to, že jsem se na Husovo upálení narodila... to tomu dodává tu jiskru) a k tomu je silně věřící... Jsem ráda, že alespoň po pěti dnech umí babička i prababička správně vyslovit Harryho jméno, tedy to jsem si myslela než jsem uslyšela tohle: (Následující věta není nijak upravována a neptejte se mě jak se mi povedlo neskončit v Azkabanu) ,,Ty si už zase čteš toho Jarryho Petra?" Jo, a tím to nekončí, Harry u babičky dostal ještě hodně podobných přezdívek, až jsem ji nakonec navrhla ať mu říká Jindra Hrnčíř. V překladu je to správně (alespoň myslím) a ušetří mě podobným přezdívkám, jako byl již zmiňovaný: Jarry Petr
Jedno slovo, teda pět: Albus Percival Wulfric Brian Brumbál.
Ale stejně to nemá na babiččino zvěrstvo, které je u ní k vidění a které se mi dostalo pod ruku, když se pojmenovávalo, nebo jsem se prostě nudila. Kdyby jste totiž zavítali k babičce na dvůr, tak by vás okamžitě přišel přivítat Sirius- v dívčím provedení... jde o fenku foxteriéra, kterou jsme původně pojmenovali Dášenka, ale kterou jsem já následným šplíchnutím vody překřtila na Siriuse Oriona Blacka- v dívčím provedení. (Jo, celej Ježíš s tím křtěním) Dále tu máme dvě kočky: McGonagallovou a paní Norrisovou a nakonec i čtyři hrdličky, nejsou sice naše, ale usídlili se na našem stromě, takže...
Jsou to dva páry, který jsem si následně pojmenovala: první pár jsou Lily a James a druhý pár jsou Brumbál a Grindelwald (zkráceně Brumba a Grinda)... (samozřejmě, že má babička i další zvířata, ale o těch možná příště)... Babiččin dům překypuje mnoha tajemstvími, máme tu sklepení, učebnu Jasnovidectví (prostě taková zatuchlá místnost na seno) knihovnu, tajemnou komnatu (a ne, vyjímečně nemyslím můj pokoj, protože ten tady sdílím momentálně se sestrou a armádou jejích plyšáků, proti kterým hrdě stojí Brumbálova armáda bojovníků připravených zemřít, v čele s vyvoleným...Ach, probudilo se mé nadání... Ne, ale teď si nedělám srandu, babička má vážně jednu místnost, která nejde otevřít. Zkoušela jsem to hadím jazykem, metala na to kletby, ale nic. Dále tu máme komnatu nejvyšší potřeby (nemyslím tím záchod) a hlavně škrkny. Denně mi mizí věci a pak je nacházím na opravdu divných místech... třeba v ledničce... a chlad se snášel nad bojištěm, jako prapor vlály hábity v chladném větru a vyčkávali... pardon pardon, můj mozek je z toho všeho šlágru, soudcovství a soukupectví tak vymletej, že neví co má dělat. Vlastně jsem za to ráda; protože jako mozek jiných lidí při nebezpečí vysílá do těla adrenalin, ten můj při nebezpečné znělce začínajícího soudního sporu, jehož epická hudba už prozrazuje, že poteče krev, vyšle do těla zvýšenou dávku kreativity a nutnosti vymyslet příběh a i když už toho mám opravdu hodně rozdělanýho, tentokrát to dokončím (možná)... ale je to možný, vzhledem k tomu, že můj mozek tyto látky produkuje asi čtyřikrát denně, tedy přesněji: v 12: Merlin ví kolik každou středu a někdy i v pondělí, v 16:nevím- 20:nevím a čas od času i díky Soukupovi v 20: neví - nevím... takže opravdu hodně zvýšená kreativita a to je to jen obranej mechanismus mýho mozku... miluju můj mozek!!! (Teda těch pár buněk, který tam ještě zbyly)

Uf, trochu jsem se rozkecala, teda rozepsala, ale dlouho jsem tu nebyla, takže je to taková ,,nutnost"

Merlin s vámi
Vaše há-leluja há-leluja... no prostě Lili❤️❤️❤️❤️❤️