Deník Potterheadky (DOKONČENO)

Příběhy z dob zapomenutých: Válka!

Od prvního zvonění uběhl takřka týden. Já už jsem se stačila slušně aklimatizovat a už po týdnu jsem začínala plánovat útok bombou na školu (Ale teď vážně. Já jsem vážně doma prohlašovala, že už tam nechci chodit a že chci školu vyhodit dopovětří)
Tou dobou také začal odboj proti klukům. Je normální, že se děcka v první třídě různě hašteří a tak, ale naše třída se rozdělila na dva tábory. Vždy jakmile zazvonilo a velká boss opustila třídu začala nemilosrdná přestřelka mezi holkama a klukama. Vzduchem, jako kůlky létaly růžové, třpytivé gumičky a z klučičí strany na nás jako šípy létaly papírové kuličky z flusaček.
Na každé straně byl jeden vůdce. Už nevím kdo byl náčelník na straně kluků, ale na té holčičí jsem to byla já. Velká šerifka, nebo bledá tvář.
Stejně jako angličtí přistěhovalci, jsem i mi, přinesly mezi domorodé různé nemoci. No, a v našem případě to byly BREBERKY. Holčičí ruky, vlasy a dokonce i oblečení se stalo vysoce nakažlivé pro jakéhokoli zástupce mužské populace v na divokým západě a kluk, který byl nakažen, byl vydán na pospas očistě. Což bylo něco, co jste jako kluk za žádnou cenu zažít nechtěli, protože i třída byla rozdělená na holčičí a klučičí část a pro velkou nelibost kluků, bylo umyvadlo očisty na holčičím území.
Kromě války na našem území, jsme začali války i na protějším území, známé taky jako 1.A
To byla teprve válka! V době bojů mezi západem a východem, jsme dočasně uzavřeli vratký mír a věnovali se mistrovskému devastování protějšího údolí. O přestávkách jsem se já i náčelník společně se svou armádou věrných pistolniček a domorodých rudochů vypravovali dolů ke klecím. Na ty učitelky občas zapomínaly, takže jsme se tam vloupali a oblečení jim popřeházeli.
V naší gardě byla také velmi nebezpečná funkce špehů. Tito lidé byli hned po velitelích nejváženějšími a jenom díky nim, jsme si vybudovali tak skvělou taktiku bojů. Jenže v tom byl háček. Když jste se chtěli dostat na protější stranu, museli jste se nejprve dostat přes mýtinu smrti, kde to hlídali o hlavu i o dvě větší druháci.
Dalo by se říci, že náš ročník byl poslední v celé historii školství, protože od té doby co jsme se odhoupli od první třídy, vás prvňák dokázal v pohodě poslat do zádi.
Bylo velmi obtížné se přes druháky dostat, protože byli schopní vás vzít a narvat vás do záchodu, nebo do koše (krátce o mé staré boudě)
Tito veleobři měli však také svého vůdce. Tedy spísme to byla konstituční monarchie, které vládl nelítostný mafiánský gang v čele s... s... budeme jí říkat velká Gréta (nic proti Grétám). Velká Gréta byla hlavou tohoto mafiáského gangu, který byl znám tím, že překupoval žvýkačkové cigarety (mimochodem, jsou vážně dobrý, kdo je nikdy neochutnal... a když se nezadusíte tím křídovým kouřem, který je na začátku, tak i chuť vydrží docela dlouho.
Každý věděl, že ty žvýkačkové cigarety kupovali v nejbližší sámošce, kde jste mohli sehnat i takový ten super štípavej citrónovej prášek a nebo pochutinu s lichotivým názvem, Velbloudí koule.
Snažší ale bylo si tuto pochutinu koupit od překupníků, kteří poznali kvalitu a řekněme, že 2 koruny za jednu ž. cigaretu je dosti výhodná koupě.
Takto se tento překupnický trend dostal i k nám do třídy a když jsme se zrovna nešklebili nad citrónovým práškem (kterým se dalo taky parádně zadusit, tak jsme s překoupenou ž. cigaretou v puse vymíšleli strategický plán, jak zneškodnit mafiánský gang.

Další kapitola z mého pestrého mládí

Merlin s vámi
Vaše Lili❤️❤️😂