Myšlenkové pochody

7. Počítej

Počítej..

„Já nemůžu. Bojím se." Dýchal přerývaně a namáhavě lapal po dechu. „Prosím", hlas se mu klepal. „Buď to uděláš ty nebo to udělají oni. A jim to bude jedno." Zvedl pohled k muži v černém a prosebně si ho prohlédl. Tvář měl přísnou, nedovolil mu vycouvat. Natáhl k němu ruku a převzal si tu věc.

Pomalu scházel schody, tak jako už tolikrát. Přišly mu nekonečné. Prošel chodbou až k posledním dveřím. Z pod dveří se linulo světlo. Byla tam.

Zhluboka se nadechl a setřel si slzu co se mu kutálela po tváři. Dnes byl ten den. Den, kdy budou navždy spolu.

Zaklepal a vešel, nečekal až ho vyzve. Seděla na posteli. Na sobě měla volné oblečení, vlasy jí splývali v jemných vlnkách po ramenou. Usmála se na něj a vstala. Neměla boty, bosky k němu došla a usmála se na něho.

Věděl, že to ví, proto na sobě měla svoje oblíbené oblečení. Připravila se na tenhle večer, věděla že přijde.

Pohledem zabloudila k jeho ruce a spatřila věc kterou se snažil schovat před jejíma očima. Upřela na něj své oči a chápavě kývla hlavou. „Miluji tě," zašeptala a pohladila ho po tváři. Druhou rukou se dotkla jeho ruky, ve které svíral věc, o kterou tu šlo.

Trhaně se nadechl. „Nechtěl jsem, aby to bylo takové." Přikývla. Její tmavé oči ho uklidňovali, tak jako vždy. Ztrácel se v nich. Pomalu se odhodlával.

„Zavři oči a počítej," odtáhla se od něj a on se vylekal. Nebyl schopný předvídat co udělá. Vzala ze stolku gumičku a stáhla si vlasy do volného drdolu. „To aby nepřekážely." V tu chvíli si bolestně uvědomoval, jak moc jí miluje, ona byla pro něj vším. Vždy věděla předem co udělá a on jí za to tak moc miloval. A taky za to jak byla klidná i v situacích jako byla tato.

Znovu k němu přistoupila a přivinula si ho do náruče. Většinou to byl on kdo jí objímal, ale dnes večer bylo všechno jinak.

„Omlouvám se," plakal. Setřela mu slzu. „Neomlouvej se, ani jeden z nás za to nemůže." Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Setřela si vlastní slzy a narovnala se.

„Jedna," vytáhl to co skrýval a pevně to sevřel. „Dva." zvedl ruku a přistoupil k ní. „T.." přiložil ruku a trhl. Udělal to rychle. Otevřela oči a podívala se do těch jeho. Odhodil nůž a pevně jí chytil do náruče. „Tchch.." vyšlo z jejího hrdla ze rtů se jí začala valit krev. Horká a lepkavá. Pohlcovala ho stejně jako vina a její oči které ho pozorovali.

Sesul se s umírající dívkou na zem, stále jí měl v náručí. Z očí se jí vytrácel život.

Do pootevřených dveří vešel muž v černém. Povzdechl si. Přiložil ruce na ramena mladšího. „Počítej," mladší muž se hystericky zasmál. „Jedna," zašeptal a přitáhl si dívku do náruče. Políbil jí na čelo a něžně jí zavřel oči. „Dva." Položil si její hlavu na hruď a zavřel oči. „Tři.." nekřičel, ani jeden z nich nekřičel. Horká krev se mu valila z rány na krku.

Oba věděli že tohle je ten den. Den, kdy už budou navždy spolu.

Na studenou zem spadlo i druhé tělo. Muž v černém se otočil a došel ke dveřím. V nich se ještě zastavil a pohlédl na ty dva. Sáhl si k boku a odzátkoval láhev, její obsah vylil na zem. Škrtl sirkou a hodil jí na zem. Zabouchl za sebou dveře a zmizel.