When the heart wants what it wants // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Jasmine Greyová

Mé srdce uhánělo, zatímco jsem utíkala k blikajícímu červenému a modrému světlu. Slyšela jsem těžké kroky a dýchání. Volal mé jméno. Byl jasně naštvaný. Neměla jsem pro Harryho slitování. Takže jsem dále utíkala.

Bylo to, jako bychom si hráli na kočku a myš. Něco uvnitř mě mě nakoplo, jako by to křičelo, říkalo, že budu volná. Jen jsem musela utíkat. Harryho hlas za mnou tomu pomáhal, nutilo mě to zrychlovat. Uviděla jsem, jak se policejní auto otočilo. Světla mi blikala do očí, zakryla jsem si pažema obličej, ale nezpomalilo mě to. Policejní auto pak uhánělo po cestě, sotva jsem kvůli sirénám slyšela, jak Harry na mě znovu zakřičel, abych se vrátila.

Auto přijeli blízko, nutilo mě se zastavit. Tehdy jsem kolem sebe ucítila paže. Vykřikla jsem. Křičela jsem za svobodu. Dva policisti vystoupili z auta, zbraně měli připravené.

„Pane, odstupte od té dívky," řekl strážník.

Cítila jsem Harryho těžký dech na krku. Nepustil mě.

„Nemyslím si, kreténi."

Policista udělal krok blíže, zbraní stále mířil na Harryho, druhý stál u dveří auta. Cítila jsem, jak se Harryho paže pohnula, chystal se něco vzít. Přesně jsem věděla, co se chystal vzít. Tak jsem udělala jedinou věc, kterou jsem vymyslela.

Kopla jsem ho tam, kde slunce nesvítí. Upřímně, nemyslela jsem si, že bych kopla tak vysoko. Cítila jsem, jak Harry zabručel a pustil to, co držel. Pak jsem se dostala z jeho sevření a vzala jsem stříbrnou zbraň, ležící na zemi.

„Ou, Jasmine, udělala jsi tak velkou chybu," zaskuhral.

Ignorovala jsem ho a šla jsem k policistovi. Policista si ode mě vzal zbraň, pořád mířil na Harryho. Nasměroval mě k druhému policistovi, šla jsem k němu.

„Jaké je vaše jméno, slečno."

Odpověděla jsem: „Jasmine Greyová."

Policajt přikývl. Pak mi řekl, abych si nasedla do auta. Tou dobou sedím v autě, slyšela jsem nějaké sirény. Podívala jsem se z předního okna. Harry byl pořád tam, kde byl. Jenom hlava byla otočená k autu, ve kterém jsem byla. Policista šel pomalu k němu s namířenou zbraní. Chci říct, no tak. Konečně našli tak neznámého Harryho Stylese. Neměli ponětí, čeho byl schopný. Jen jsem doufala, že jim Harry neuteče nebo mě nedostane. Konečně jsem byla volná.

Pak se stalo něco nečekaného. Uslyšela jsem brzdit auto. Když jsem otočila hlavu, abych se podívala, co se děje, stalo se to tak rychle, že jsem ucítila mezi svými rty zalapání po dechu.

Harry byl pryč.

Nevšimla jsem si, že černé SUV tak brzdilo, aby nabralo Harryho a zmizelo. Policisté se rozběhli všemi směry. Nemohli uvěřit tomu, co se stalo. Kdyby nebyli tak zatraceně pomalí. Harry by neutekl.

Policisti se vrátili do auta. Oba se na mě podívali a usmáli se. Pak jsem si uvědomila, že Harry byl opravdu pryč a že jsem byla v bezpečí. Usmála jsem se na ně. Pak jsme vyjeli s dalšími policisty na cestu.

Byla jsem volná. Už jsem nebyla zajatec. Přežila jsem. Jednu věc jsem věděla jistě. Nemohla jsem jít domů nebo zpátky do práce, ve které jsem právě začala, protože Harry věděl, že bych se vrátila a tohle byla jistě ta místa, kam by šel jako první.

Přemýšlela jsem o tetě. Mohla jsem zůstat u ní. Taky bydlela v jiném státě, takže bych byla od Harryho tak daleko, jak by to jen šlo. Plánovala jsem s ní zůstat. Pak by mi mohla pomoct s vysokou, mohla bych mít konečně ten život, který jsem chtěla.

Nakonec jsme se dostali na policejní stanici. Bylo fajn být zpátky v domovském městě. Vystoupila jsem z policejního auta a šla jsem na stanici. Policisté mě následovali do místnosti pro výslechy. Posadila jsem se ke stolu. Posadili se na druhou stranu. Jeden si odkašlal, byl to ten, který se mě zeptal na jméno.

„Slečno Greyová, jsem zástupce Horan a tohle je detektiv O'Brien, zeptáme se vás na pár otázek ohledně vašeho únosu."

„Ano, pane," řekla jsem, zatímco jsem se na ně pozorně dívala, oba byli velice atraktivní, vypadali okolo dvaceti, možná o pár let mladší. Horan měl blonďaté vlasy, které vypadaly obarveně, a jeho přirozená barva byla hnědá, taky měl ty nejkrásnější modré oči. Jeho přízvuk mě zaskočil. Irský? To musel být on. Druhý měl hnědé vlasy. Nedokázala jsem říct barvu očí, protože si je třel. Oba byli nabušení. Vše, co jsem mohla říct.

„Dobře. Co se stalo tu noc, co jste byla unesena."

Řekla jsem jim o tom, ujistila jsem se, že jsem na nic nezapomněla. Oba se ptali. Nemyslím si, že jsem něco vynechala. Chci říct, sotva to byl týden, je snadné si to pamatovat. Když mě Harry sebral, zastřelil chlapa a trefil mě lahví s čajem do hlavy, nosila jsem jeho oblečení, spal s děvkou, jedli jsme snídani, jeli jsme k Liamovi, Harry si přivedl děvku na večeři, byla jsem zrazena, ječel na mě, že jsem byla tiše, až do teď.

Páni.

Týden. Harryho šéf bude určitě nasraný. Ani nedokáže unést holku a nebýt u toho chycen. Bylo to příliš jednoduché.

Něco za tím bylo.

Když mě policisti vyvedli věn. Přemýšlela jsem o tom. Jasně, tohle byl Harryho plán nebo opravdu selhal. Ať je to to, nebo to, nebude se ostýchat mě znovu unést.

Uslyšela jsem troubení.

Rozloučila jsem se se dvěma atraktivními policisty.

Horanem a O'Brienem.

Otočila jsem hlavu.

Nasedla jsem k tetě do auta.

Připravená na svobodu.

Už žádný Harry.

Doufám.

_________

Myslíte si, že ji Harry nechá jít? Ale tak, utekla mu, což je docela úspěch.

A co musím podotknout zástupce Horan je v angličtině deputy Horan a v originále to bylo velkým, takže Deputy Horan. A musím říct, že jsem se mohla k smrti udusit smíchem, protože představa, že to by to bylo jméno a Niall by se jmenoval Deputy... :DDDDDDDDDDD Umírám. A taky jsem si myslela, že to jméno bylo. Ale jelikož jsem hlava, napadlo mě, že to asi nebude jméno. ;)

Edited