SCORBUS a Den skořicových šneků

KAPITOLA 1

Krb ve starém oprýskaném bytě na okraji Londýna se rozhořel zelenými plameny, ze kterých vystoupili dva mladí muži s charakteristickým rozcuchem na hlavě. Mladší z nich – Albus Potter, kterému bylo právě osmnáct, se stěhoval od rodičů a držel v rukách velkou krabici s nápisem „Albusův bordel k roztřídění", přes kterou byly vidět jen jeho pronikavé zelené oči a mop černých vlasů. Jeho starší bratr – James Potter, který mu se stěhováním pomáhal, byl ověšený několika sportovními taškami s Albusovým oblečením.

„Pevnost samoty? To jako vážně?" smál se James, když vykročil ze zelených plamenů do obývacího pokoje spojeného s kuchyní. „Ale je to úleva, že už máte zapojenou letaxovou síť, nevím, jak bychom se s těmi krámy plahočili metrem," oddechl si a shodil tašky na zem.

Albus odložil krabici také doprostřed místnosti a odhodil si vlasy z čela: „Scorpius vyřizoval povolení na letax, narozdíl ode mě zvládá byrokratická kolečka bez mrknutí oka. Ale za ten název našeho bytu můžeš ty a Teddy, to vy dva jste Scorpiuse nakazili posedlostí DC komiksy! Koupil si celou Supermanskou kolekci na blu-ray a už týden nemluví o ničem jiném, než že jakmile zapojíme televizi, uděláme si velký DC maraton. Jo, a mimo jiné prohlásil, že ten název vybral kvůli mně, že konečně budu moct někde zamračeně dumat a celé dny nepromluvit s živou duší, protože to jsou přece věci, kvůli kterým Pevnost samoty existuje."

James se uchechtnul: „V tom případě jsme měli na Pevnost samoty přejmenovat tvůj pokoj doma u našich."

„Prosím tě, kdy jsi mě viděl naposledy zalezlého v depresích v pokoji? To bylo před lety..." ohradil se Albus trochu dotčeně.

James ho poplácal po rameni: „Jo, já vím, v poslední době jsi celkem v pohodě. O to větší mám obavy, abys do toho zase nespadnul. Nejsem úplně přesvědčený o tom, že bydlet se Scorpiusem je dobrý nápad."

Albus na Jamese překvapeně vzhlédnul od otevřené krabice, ze které vybaloval svoje věci: „Nevím, co tím myslíš, Scorpius je můj nejlepší kamarád a prakticky spolu bydlíme od jedenácti let."

„Albusi, nemusíš před mnou nic hrát ani se mi svěřovat. Jen jsem ti chtěl říct, že sdílet ložnici na koleji a bydlet společně ve vlastním bytě jsou dvě naprosto rozdílné věci. Oba budete mít brzy vlastní život, Scorpius potká nové lidi na škole, ty zase v práci. Možná si Scorpius bude chtít přivést domů návštěvu a možná bude chtít trávit nějaký čas s tou návštěvou o samotě – za zavřenými dveřmi, víš, jak to myslím," James mrkl na Albuse, jehož výraz tuhl s každým dalším slovem. „Měl bys mu to říct, než se do toho oba zamotáte a skončí to slzami a zlomeným srdcem. Svěř se mu, jsem si jistý, že se cítí stejně jako ty, jen nemá odvahu si to přiznat."

Albus se strnule posadil na odřený gauč uprostřed místnosti: „A jak si to jako představuješ? Mám to na něj vybalit až se vrátí z orientačního týdne – Ahoj Scorpiusi, vítej doma a mimochodem jsem gay a asi tak od patnácti tě bezmezně miluju?" odfrknul si Albus a pohledem šlehl po Jamesovi.

„Z mý zkušenosti můžu říct, že upřímnost vždycky zafungovala," odpověděl James a posadil se k Albusovi.

„Ty jsi takovej Nebelvír!" trpce se zasmál Albus a povzdechnul si: „Ale přece nemůžu něco takového na Scorpiuse vyhrknout jen tak! Možná až bude vhodná příležitost..."

James se na Albuse povzbudivě usmál: „Víš co, v pátek, až se Scorpius vrátí z orienťáku, vyrazíme si všichni na pánskou jízdu, co říkáš? Ty, já, Scorpius a Teddy."

„Jamesi, přísahám, jestli spřádáš nějaké plány..." nadechoval se Albus, ale James ho zarazil.

„Neboj, nikdo tě do ničeho nebude nutit. Prostě se jen půjdeme pobavit, žádný stres."

Albus neochotně kývnul hlavou na znamení souhlasu a na tváři vyloudil pokřivený úsměv.

------------------------------------------------

Theme song pro tuto povídku: Mr. Brightside od The Killers