Rodinné záležitosti

Shoping day

Jak Joonie slíbil, tak bylo. Dneska měl volno, tak mě vzal hned ráno do nákupního centra. 

Sice byl od hlavy až k patě zahalený, ale i tak ho pár uřvaných slečen poznalo a rozhodlo se bez fotky neodejít.

Tsch ... Dávat pusu na tvář zpěvákovi ... Kdo si myslí, že jsou?! Přistihla jsem se, jak žárlím a mého výrazu si musel všimnout i Joon.
"Promiň, ale to se děje vždycky ..." řekl omluvně.
"Ty za to nemůžeš, ale musí ti dávat pusu na tvář?" zatvářila jsem se naštvaně.
"Ale neboj. Niko mi tě neukradne." zasmál se Joon.

Přišli jsme k jednomu obchodu, kde to už na první pohled vypadalo velice draze.
"Joonie to ne .... Tady si to nemůžu dovolit.
"Jsi sestřenka celebrity. Tak pojď a ber to jako dar ode mě." usmál se a zatáhl mě dovnitř.

Hned u  vchodu nás zastavil pán v obleku a odvedl nás do zadu do místnosti, jenž měla sloužit jako obří kabinka.
"Tak Joonie ale jdu se převlíkat." sykla jsem na zírajícího Joona.
"Já tě chtěl vidět..." nahodil psí pohled.
"Ven!" rozkázala jsem, tak si jen povzdechl a odešel ven.

Jedny šaty mě uchvátili hned na první pohled. Byly tyrkysové a šli nádherně k mým modrým očím a blond vlasům. Jenom jsem si v nich připadala bílá, ale prodavač mne ujistil, že je to velice žádoucí, tak jsem je vzala a pán mi je zabalil do krabice.

"Tak co? Jaké jsi si vybrala?" zvědavě se zeptal Joon, když jsme vyšli z obchodu.
"Nepovím! Uvidíš až na místě." řekla jsem jednak, protože jsem to chtěla nechat jako překvapení a jednak proto, že jsem se v nich styděla.

Vybrala jsem si k nim ještě stejně tyrkysové šperky, které mi, i přes můj protest, Joon zaplatil taky. 

Protože jsme měli hlad, neboť byl už čas oběda, tak Joon navrhl, že zajdeme do jedné restaurace, tak jsem souhlasila, ale obávala se, že to bude nad můj rozpočet.

K mému překvapení mě vzal snad do té nejobyčejnější restaurace.
"Víš ... Mám to tu rád a miluji hamburger ..." řekl úplně nevinně. Tak přece je to ještě přeci jenom normální kluk. Pousmála jsem se nad tou myšlenkou. 
"Taky je miluji." řekla jsem upřímně a bylo vidět, že to Joona velice nadchlo.

"Joonie! Tak jako vždy ... Ty máš dneska i sebou slečnu? Jak roztmilá!" řekla jedna postarší prodavačka a já se zastyděla.
"To je moje sestřenice z Evropy." řekl klidně, ale já z toho trochu posmutněla.
"Až z Evropy? No ale je to škoda ... Slušelo by vám to!" řekla a bylo vidět jak Joon zrudl.
"Dobře dobře, tak copak si dáte slečno?" zasmála se ta paní.
"Ehm to stejné, co Joonie." rychle jsem řekla, protože jsem neměla žádný nápad, co si vzít.
"Roztomilé. Hned to bude." řekla a odešla.

"Jak víš, co si dám?" zeptal se Joon a pohlédl na mě.
"No vím, že pálivé nejíš, takže mi to bude chutnat taky." usmála jsem se na něho a on o trochu více zase zrudl.

Po chvilce nám donesli jídlo a po něm jsme se rozloučili a šli domů.
"Terry ..." zeptal se nesměle.
"Ano?" odpověděla jsem tázavě.
"Chceš něco vidět? Je to místo kam jsem chodil vždy už jako malý." dodal stejně nesměle.
"Jasně že!" usmála jsem se na něho a byla ráda, že se zase něco o něm dozvím.

Došli jsme na opuštěné hřiště o jedné houpačce a jedné prolézačce, ale mělo svůj zvláštní půvab. Rozběhla jsem se k houpačce a Joon mě začal opatrně houpat.
"Jsi úžasná. Víš to? " usmál se Joon s upřímnou radostí.
"Teď už ano." vyplázla jsem na něh jazyk.
"Jiné holky by tímhle místem opovrhli, ale pro mě je speciální." usmál se smutně.
"Nevím proč, ale má svůj zvláštní půvab." zavřela jsem na chvilku oči.
"Terry, tobě se vážně líbí Jimin?" zeptal se vážně.
"Coo?"  vkala jsem se.
"Viděl jsem, jak na něho koukáš ..." dodal s trochu zklamaným výrazem v očích.
"Je hezký, ale neznám ho ani ..." dodala jsem.
"Třeba poznáš a vlastně bych byl rád, kdyby jsi byla s jedním z mých kluků." řekl smutně.
"Však nejsem korejka ..." dodala jsem smutně.
"A to vadí? Jsi úchvatná a všem jsi se líbila!" dodal rychle.
"Děkuji." usmála jsem se na něho.

Po chvilce jsme se zvedli a šli domů, kde jsme se jako obvykle rozloučili a šli spát, ale dneska jsem nedokázala přemýšlet nad ničím než nad jeho smutnými oči. To žárlí na Jimina? To těžko ... Však jsme příbuzní a i kdyby ne, tak by neměl důvod žárlit ... Zahnala jsem tu myšlenku a usnula.


Tak jsem stihla ještě jeden díl, ale uff ... Na datech u stadiónu to jde těžko :-D Sepsané jsem to už měla, ale ne upravené a jenom uložené :-D Tak hezký den všem <3 Zítra velké předávání cen!