Světlo na konci světa

Doslov

Doslov

Vítejte u konce tohoto příběhu. Nakonec jsem ani nečekala, že bude mít jen osmnáct kapitol, ale osobně mi to takhle připadá vlastně skvělé. Alespoň nikoho počet kapitol neodradí od čtení. Ale co, já vždy čekám, že to bude delší, než to nakonec je. Příště svůj odhad rovnou snížím o deset kapitol a bude to dostačující. Ale dost prázdných tlachů.

Možná někoho napadlo, proč jsem vlastně napsala další příběh s touto tématikou, když jsem se se vším ohledně své orientace smířila už u Následuj tulipány. Pravda je taková, že jsem se snažila napsat příběh, ve kterém by LGBT tématika nefigurovala, protože mám pocit, že to některé otravuje, že ne všichni mají takové příběhy rádi a mám strach, že si někteří myslí, že to dělám jen pro popularitu. Ale tak to není. Naopak, já se spíše obávám, jestli kvůli tomuto nějaké čtenáře neztratím.

Ale nedařilo se mi napsat nic kloudného a pořád jsem kolem toho tématu tak trochu kroužila stylem „napíšu o dvou kamarádkách, které si jsou velmi blízko, ale reálně spolu nechodí" nebo „pro sebe si budu psát příběh s touhle tématikou a veřejně něco jiného". Ale pak, u luštění osmisměrek (k tomu se dostaneme), jsem vymyslela to s těmi dopisy a tajnou ctitelkou a něco ve mně se pohnulo. Zapnula jsem notebook a dala se do psaní. Nějak jsem to nechtěla zveřejňovat, ale pak mi to bylo líto, a tak jsem si řekla, že mě lidé musí mít rádi takovou, jaká jsem a že není správné kvůli ostatním psát něco jiného, než doopravdy chci. A proto to teď můžete číst.

Netuším, jestli bude další příběh o tomhle, nechci nic slibovat. Momentálně si to nemyslím. Ne, že bych to napsat nechtěla, ale jednak si chci dát od tohoto tématu na chvíli pokoj, a jednak nemám nápad. Respektive, mám jich několik, ale buďto jsou nepoužitelné, nebo nejsem ta nejpovolanější osoba na napsání toho (například mám nápad, který se mi strašně líbí, ale asi nejsem ta pravá, kdo by měl psát o gayích, když se mi líbí holky, nějak si to neumím představit. Někdo to možná dokáže, ale vždyť já ani neumím popsat, jak je nějaký kluk hezký, natož abych věděla, jak to v takovém vztahu dvou kluků chodí. A ne, nejde to napsat tak, že by to byly dvě holky, nedávalo by to moc smysl). Mám nápad na recyklaci jednoho podle mě kouzelného staršího nápadu, který měl úplně děsné zpracování, a také jsem teď rozpracovala fantasy jménem Kotva ze slibů, od kterého tu můžete vidět první kapitolu a další se zřejmě dočkáte koncem příštího týdne. Ale jestli se v nějakém mém ne-LGBT příběhu okrajově mihne nějaká LGBT postava, tak to není kvůli popularitě, ale kvůli tomu, že je mi to hrozně blízké.

Co se týče té osmisměrky, tak mi to vlastně přijde vcelku vtipné, že to vzniklo u luštění, když to tam není vůbec poznat. Původně totiž Laina měla luštit osmisměrky a používat k nim různá přirovnání, ale pak se mi to nehodilo do celkového konceptu příběhu, když jsem se rozhodla, že se to bude odehrávat u moře. Původně se to totiž mělo odehrávat někde pod horami a mělo to být o tom, že Laina postupně chodila s různými lidmi (kluky i holkami), kterých mělo být ve výsledku osm, a každý jí měl v životě ukázat jeden směr, každý ji měl jednu věc naučit, ať už něco pozitivního nebo negativního. A posledním člověkem právě měla být ona ctitelka (pozor, nebyla to Eia, ono to bylo celé trochu jinak), do které se měla zamilovat jako ještě do nikoho předtím.

Jenže takový příběh je nad mé síly. Už jen proto, že bych z těch sedmi lidí před ctitelkou udělala naprosté idioty, nebo by mi jich bylo hrozně líto. A nerada píšu rozchodové scény tohohle typu a tady by jich muselo být tolik... A zkrátka by to byl moc komplikovaný příběh, když uvážíme, že i tady se mi všechno podařilo dát jen taktak a to už jsem některé věci osekala. Navíc mi to ve výsledku přišlo jako hrozné klišé. A když už tam těch sedm lidí nebylo, když jsem je vymazala, ztratily ty osmisměrky smysl. Proto už Laina neluští.