FIRE

Part 4

Další den už jsem to nevydržela.Ráno jsem ho nikde neviděla.Potom jsem ho zahlédla u skříňky.Rychlým krokem jsem šla k němu.

"Vím to"vyjekla jsem na něj.

"A co?"zeptal se z úsměvem.

"Že Jack byl tvůj bratr..".Jeho úsměv zhasl.Byl naštvaný a vzteklý.

"Jak si to zjistila?"zeptal se nepříjemným tónem.Už neměl ten svůj úžasný úsměv.

"Viděla jsem tě u hřbitova a u jeho hrobu ležela kytka,kterou vázala Lydia.."odpověděla jsem s klidem,ačkoliv mi v hlavě běžela myšlenka,že nebyl nejlepší nápad za nim jít..

"To je jedno..Nezáleží na tom..Radši se do toho nepleť.."rozkázal mi.

"Ne,není to jedno..Jestli tě něco trápí,mně to říct můžeš.."

"No jasně..Víš ty co,nepleť se do toho.Ty nevíš, jaký to je někoho ztratit..Vždyť máš tak perfektní život.."vzteky zabouch skříňku.

"Máš pravdu..Nevím, jaký to je.."řekla jsem smutně,až se mi chtělo brečet.Odešla jsem pryč.

Pořád dokola jsem si přehrávala,co mi řekl.Je to takový idiot.Nic o mě neví a hned mě soudí.Vždyť vypadal tak mile,tak proč byl tak hrubý.

Na druhou stranu ho chápu.Taky by se mi to asi nelíbilo,kdyby někdo vyzvídal.Jenže v tuhle chvíli jsem byla zraněná.Neměla jsem chuť ho litovat.

Je sobota 5.září.Pro někoho úplně normální den,ale pro mě den,ve kterém jsem přišla o jednoho z nejcenějších lidí ve svém životě.Bylo ráno.Nebylo klasické ráno.Dnes se mi vůbec nechtělo vstávat.Vzbudila jsem se v 7 hodin.Už jsem neusnula.Pořád jsem se jenom převalovala a přemlouvala se,že vůbec nevstanu.V 9 hodin jsem to vzdala a šla si dát sprchu.

Vešla jsem do koupelny a svlíkla se.Pomalu jsem na sebe začala pouštět prameny horké vody.Asi po půl hodině jsem vylezla ven.Došla jsem k zrcadlu a chvilku na sebe koukala.Byla jsem jiná než před 2 roky,starší,vyspělejší.Po pár minutách jsem nanesla lehký make up a vyfénovala si vlasy.Pak už zbývalo akorát vybrat dokonalý top.

Otevřela jsem skříň,která vypadala prázdnější než kdy jindy.Vždycky jsem chodila ve světlých šatech.Dneska byl čas na změnu.Rozhodla jsem se pro tmavě modré krátké šaty.Sešla jsem schody a přečetla si vzkaz.Něco malého jsem snědla a šla za mámou do květinářství.

"Ahoj."pozdravila jsem mámu a Lydii.

"Ahoj"odpověděly mi obě najednou.

Máma vzala svoji kytici,kterou vázala Lydie.Nikdy na jeho hrob nic neuvázala.Od jeho smrti přestala aranžovat kytky.Já se toho nikdy nevzdala.Vždy mi ho to bude připomínat.

Vzali jsme kytice a dali je do auta.Všechny 3 jsme nasedly a vyjely na náměstí.Cestou jsem začala mít divný tlak v břiše.Začala jsem být nervózní a ve stresu.

Když jsme dorazili na náměstí,bylo už z části zaplněné.Vylezli jsme z auta a vyndali kytice.Máma chvilku stála u auta a odhodlávala se jít k památníku.

Vzpomínkový ceremoniál začal.Nejdřív měl dlouho řeč starosta.Byla opravdu dlouhá.V polovině jeho proslovu už jsem ho nevnímala.Po něm nastoupil hasický sbor.Mluvili o mém tátovi.Začali mi téct slzy.Máma mě hladila po zádech.Poté dostal slovo ředitel školy.

Všichni odešli k táboráku.Já tam pořád stála.Slzy se mi valily z očí.Bylo mi jedno ,jestli mě někdo uvidí.Byl to ten moment.Rozloučila jsem se s ním a položila tam svou kytici.

Šla jsem k táboráku.Po cestě jsem si utřela slzy.Když jsem tam došla,hledala jsem Kiru.Nikde jsem ji neviděla.Potom  jsem ji zahlídla,jak tam sedí na lavičce.Vedle ní seděl nějakej kluk.Bylo jasně vidět,že starší než my.Všimla si mě a rukou mi ukázala,že mam jít k nim.

Když jsem přišla k lavičce,Kira se postavila a objala mě.Nic neříkala.Moc dobře věděla,že mluvit v tuhle chvíli není nejlepší nápad.

Po dlouhém objetí mě seznámila s klukem,který vedle ní seděl.Byl to Tobby.Překvapilo mě,že to není sportovec.Kira  s ním chodí.Vypadala opravdu šťastně.Už dlouho neměla pro nějakýho kluka takovou slabost.Sedla jsem si vedle nich.Povídali jsme si o nejnovějších filmech v kině.Otočila jsem se k táboráku a všimla jsem si,že mě Derek sleduje.Opravdu nebyl nenápadný.Když si všimnul,že ho vidím,bylo mu to jedno.Zíral dál.Potom už jsem zrak odtrhla.

Pohled Dereka

Je to tady.Dneska je ta slavnost.Moc se mi tam nechtělo,ale zvědavost byla velká.Vyzvedl jsem Austina u něj doma.Stal se z něj můj kamarád,i když jsme rozdílný.On je takovej aktivní,do všeho se vrhá po hlavě a bez rozmyšlení.

Dorazili jsme na náměstí.Byla tam spousta lidí.Austin nás protlačil dopředu.Zahlídl jsem Adrianu.Pořád jsem byl naštvanej.Jestli všem vykecá,že Jack byl můj bratr,tak ať si mě nepřeje.

Slavnost začala.Ze začátku to bylo o ničem.Nekonečný proslov starosty byl náročný.Dál mluvili hasiči.Kouknul jsem se na Adry a uviděl jsem,jak jí tečou slzy po tváři.Najednou mi bylo smutno,že jsem na ni tak vyjel."Co s ní je?"zeptal jsem se Austina a ukázal na Adrianu.

"Ten hasič,co zemřel při tom požáru,byl její otec..Ona to vzala rozhodně líp než její máma..Pár měsiců po tom požáru byla taková nekomunikativní..Ale teď už je celkem v pohodě.."dořekl.

"Aha.."odpověděl jsem s výčitkama.Bože,jsem takovej idiot.Jak jsem ji mohl říct,že o tom nic neví,když moc dobře ví ,jaký to je.V ruce držela tu kycici,kterou vázala minule večer.Bylo mi jí líto.Chtěl jsem se jí omluvit,ale pořád na to nebyla dobrá chvíle.Po obřadu šli všichni k táboráku až na ni.Zůstala tam stát a slzy se jí valily z jejích krásných očí.Chtěl jsem za ni jít,ale než jsem se odhodlal,položila kytici k památníku a odešla k táboráku.Šel jsem k památníku.Bylo tam jméno mého bratra.Chtělo se mi brečet.Vzpomínky na něj běhaly mou myslí.

Rychle jsem odešel k táboráku.Hledal jsem Adry.Ááá,našel jsem ji.Právě ji objímala její kamarádka.Seděl u nich nějaký kluk.Usoudil jsem,že jeto přítel její kamarádky.Sedla si k nim a povídali si.Rozhodl jsem se,že půjdu k táboráku.Našel jsem místo u ohně a sedl si tam.Měl jsem na ni dobrý výhled.Nemohl jsem si pomoct.Musel jsem ji pořád sledovat.Najednou se otočila a všimla si,že ji sleduju.Bylo mi jedno,že mě vidí a sledoval jsem ji dál.Po chvíli odtrhla oči.