FIRE

Part 3

Pomalým krokem se zvědavostí jsem došla k hrobu.Když jsem začala číst,cítila jsem,jak se mi vracejí všechny vzpomínky:

Jack Black

17.3.1994 - 5.9.2012

Pane Bože,jeho bratr..!?Zemřel při stejné nehodě jako můj otec.Nevěděla jsem,že Jack měl bratra.Znala jsem ho málo a o jeho rodině nikdy nemluvil.Vím,že se přistěhoval jako malý.Ale proč by se stěhoval,když jeho rodina žila na Floridě?Tato otázka mi běžela hlavou celou cestu domů.

Druhý den jsem ho sledovala.Vím,je to dětinský,ale zajímá mě,co dalšího tají.Nemohla jsem přestat myslet na to,proč nikdo neví,že Derek je Jackův bratr.Už jsem došla i k takový úvaze,že si všichni nechávají pro sebe,ale na naší škole je to nemožný.Tady všichni všechno ví ještě před tím,než se to stane...

Po škole už jsem to nevydržela a chtěla se ho zeptat.Jenže před školou mě přepadla Spencer,dcera Lydie.Je to maje dobrá kamarádka a i když o 2 roky starší,tak jsme se vždy skvěle bavili.Ona byla jiná než já,všechny holky v mym věku jsou jiný než já.Ona je klasická mladá podnikatelka.Miluje nákupy a večírky.Na střední to byla party královna a zůstalojí to do dnes.Vlastní firmu,která pořádá večírky.

Se Spencer jsme se rozhodly,že půjdeme nakupovat do centra,jak jinak.Jakmile jsme vlezli do centra,Spencer začala běhat od jednoho krámu k druhýmu.Musim uznat,ta holka má výdrž.Zatímco mě to přestalo bavit u třetího krámu,Spencer nakupovala vesele dál.Zná každý nový trend a vždy musí být perfektně sladěná.Dost mi připomíná Kiru.

Konečně jsme po 3 hodinách nakupování seděli v kavárně.Díky bohu,myslela jsem,že už to bez své denní dávky kofeinu nevydržím.Objednali jsme si naše oblíbené karamelové latté.Sedli jsme si na gauč u okna,aby měla Spencer přehled o lidech a jejich stylech."Adry,jsem moc ráda,že jsi se mnou šla...Víš,slyšela jsem o tvé mámě a její práci.Po pravdě,řekni mi,jak to zvládáš s mámou,s tím dnem,co brzy nastane?"nečekaně na mě vyhrnula moc informací a dost mě zaskočila.

"Přiznávám,nebude pro mě lehký,jak tam všichni budou mluvit o tátovi.Vždycky mi bude chybět.Vždyť to byl můj táta.Učil mě jezdit na kole a chodili jsme spolu na basket.Ale už to budou 2 roky.Je čas posunout se dál a smířit se s tím,že už ho nikdy neuvidím.."odpověděla jsem.

"A co tvoje máma?..Adry,já vím,jak tě trápí,že na tebe nemá čas..Mluvila si o tom s ní?Vždyť víš,že to bere mnohem hůř než ty,což ji samozřejmě neomlouvá z její mateřský neschopnosti.."dořekla.

"Máma má moc práce a já to chápu..Pravda,od doby co tu táta není,musim spoustu věcí zařizovat sama,ale taky vidím,že se pořád nesmířila s tátovou smrtí.Čím víc se ten datum blíží,tím víc je zaměstnaná..Někdy mám pocit,že bydlim v tom domě sama..Chodí domu pozdě nebo vůbec..Mám o ni strach..Ona se už konečně musí smířit s tím,že on už se nikdy nevrátí.."

"Dobře.."

Zbytek našeho společného času jsme strávili probíráním party v Beverly a nejnovějších módních trendů.Vážně je do tý módy až moc zažraná.Divim se,že ji ještě nenapadlo být návrhářkou..

Při cestě domů mi bylo smutno.Promítala jsem si v hlavě naši konverzaci se Spencer o tom dni.Blíží se to.Bude zase ta slavnost.Všichni budou vzpomínat a já se budu smiřovat s tím,že už tu není.Bude to definitivní smíření.Už se nemůžu tím dál trápit.On by to tak nechtěl.Chtěl by,abych byla šťastná a měla skvělou budoucnost.

Pohled Dereka

Po škole jsem se domluvil s Austinem,že se půjdem podívat na basket.Basket mám rád a chtěl jsem ho hrát,ale táta na to neměl peníze.Vždycky upřednostňoval svoje potřeby.Měl jsem ho rád,ale myslel jenom na sebe.

U vchodu jsme si koupili pití a šli si sednout.Chvilku na to začal zápas.Hráli dobře,ale na první místo v tabulce to nebylo."Půjdeš v sobotu na tu slavnost?"zaskočil mě Austin.Na jakou slavnost?

"Jakou slavnost myslíš..?"zeptal jsem se.

"Děláš si ze mě srandu,že to nevíš..Před 2 lety tu zemřeolipři požáru 4 studenti a hasič..Náš starosta řekl,že v ten den bude vzpomínková slavnost..Všichni vzpomínají a brečeji..Potom zapálí velkej oheň a bude táborák.."

"To zní zajímavě.."

"Jop..Dobrá šance,jak se opít.."zasměje se za svojí připomínkou.

Dokonce zápasu už jsme se bavili jenom o basketu.Po zápase jsem šel domů.Miluju večerní procházky..Procházel jsem kolem toho květinářství.Ze zvědavosti jsem se podíval dovnitř.Byla tam.Ta nenápdná holka.Seděla nad kytkama a aranžovala je.musim uznat,že jí to šlo.Bylo na ni vidět,že to dělá kvůli něčemu.I z dálky člověk cítíl,že to dělá s citem.Najednou se otočila.Mě nenapadlo nic jinýho,než se nenápadně rozejít a dělat jako bych ji před chvilkou vůbec nesledoval.No doufám,že si mě nevšimla.