•1•

57 3 2

od TerezaIlkov

od TerezaIlkov

"Vstávej, vstávej" začala po mě skákat má malinkatá sestřička.
"Ale jooo, už jdu" zabručel jsem. A jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Vstal jsem z postele, vykonal všechny ranní potřeby a vydal se po boku svého věrného dvojčete do školy.
"Jsi v pohodě?" podíval se na mě starostlivě Martinus.
"Jo, o mě se neboj" nahodil jsem falešný úsměv a pokračoval v cestě.
Už jsme byli před školou, když v tom jsem JI zahlédl. Zastavil jsem se a díval se na ni, jak za rohem stojí s tou svojí skupinou a vytahuje si z tašky další cigaretu. "Chcete někdo?" Zařvala a já stále stál na místě a se zájmem jsem JI pozoroval.
"Haloo" mával mi Tinus před obličejem s já z ní konečně odtrhnul pohled. Nakráčel jsem si to ke své skříňce, kterou mám přesně ob jednu s ní.
Když jsem ji zaklapl opět se mi naskytl pohled na tu její zmalovanou tvářičku. "Co je?!" Podívala se na mě zákeřně. "A-aa-le n-n-ic" zazmatkoval jsem, protože to bylo poprvé co na mě promluvila. Tehdy to bylo ještě takové... Noo, nevinné..? Jen se ušklíbla, zabouchla svou skříňku a odešla. Celý den jsem pak jen přemýšel, jestli spím a nebo si mě opravdu všimla.

<~>

Když už škola konečně skončila sbalil jsem si všechny své věci a vydal jsem se směr dům. Zrovna jsem otevíral dveře od školy, když v tom mi zazvonil telefon. Nechápavě jsem si ho z kapsy vytáhl a konečně ho mámě zvedl.
"Ano?" Ozval jsem se. "Ahoj, zlato. Prosímtě vyzvedneš Emmu? Tini nemůže, má trénink navíc." Zeptala se ustaraně. "Určitě" souhlasil jsem, položil telefon a změnil svoji cílovou stanici. Když jsem si telefon strkal do kapsy ucítil jsem prudký náraz. Zvedl jsem se a oči mi spadli na nějakou malou holku asi o 3 stupně mladší. Tak jsem jí pomohl vstát a podal jsem ji všechny věci. "Omlouvám se" řekl jsem jí s obavami, že jí to hodně bolelo. "To je v pohodě, děkuju" špitla a rychlou chůzí zmizela z dohledu. "Hej slušňáčku!!" Zakřičel někdo z poza rohu. Tak jsem se otočil a opět JI spatřil. "Pojď sem!" Zakřičela znovu. Nedokázal jsem tomu uvěřit. Mám za ní opravdu jít, nebo radši ne? Znejistil jsem, ale i přes ty všechny obavy jsem vzal všechnu kuráž, kterou jsem měl a vydal se přímo za nimi.
"Ano?" Přistoupil jsem k nim blíž. "Dáš si s námi cígo?" Řekl nějaký vysoký černovlasý kluk. "Ne, díky" odpověděl jsem vážně a chystal jsem se k odchodu. "Nechoď!" Zvolala nějaká holka. Tak jsem se opět otočil směrem k nim. "Proč se trochu neodvážeš?" Podívala se na mě zase ONA. "Protože nechci" zašklebil jsem se. "Neříkej, že nechceš?" Zasmál se opět ten vysoký kluk. "Ne, opravdu nechci" stále jsem si stál za svým. "Nebuď srab" prohlásila další holka. "Nepotřebuji si hrát na něco, co nejsem" mrkl jsem na ně a už konečně odešel. Šel jsem směrem domů, ale potom mi došlo, že ještě musím jít pro Emmu, kterou jsem tedy vyzvedl a už konečně zaplul do domu i svého pokoje...

Takže je tady nová kniha, snad se líbí... Vím, že jsem nebyla v poslední době vůbec aktivní... Bylo toho moc a ani nálada nebyla. Takže tady tu knihu berte jako omluvu a menší dáreček... Snad se líbí... O váš názor se podělte do komentářů, byla bych za to opravdu moc ráda... Děkuji za vás a věřte v to, že začnu být více aktivní...