Brigáda ✓ [Yaoi]

9. Kapitola

Když jsem tohle slyšel, byl jsem velmi rád.
Rád i za to, že teď už se nemusím držet, protože mě sám políbil a řekl, že mě teď chce.
Začal jsem se do polibku smát a tím i přivedl nervozitu Erenovi.
,,C-co zas..."
I když byla tma a jen malé červené světlo, určitě byl zase červený.
To by nebyl Eren, kdyby ne.
Pohladil jsem Erenovi tvář a usmál se na něj.
,,Nic. Jen jsem rád..."
Políbil jsem ho a přesunul se na krk, kde jsem ho kousnul.
Eren mi do toho tlumeně vzdychal.
Po chvíli měl krk celý červený, kde se vytvářeli cucfleky.
Když jsem zajel rukou pod jeho tričko, tak jsem slyšel hlasitý stén.
Jenže to nebyl od Erena.
Erenovi hned došlo, že jsme stále v tom baru a tak se rychle posadil.
Dlaně měl na mém hrudníku a koukal se jinám.
Vyhýbal se očnímu kontaktu.
,,Em...n-ne...nemůžeme počkat, až budeme u tebe doma? Kde je s-soukromí?"
Řekl nervózně a já se na něj jen usmál.
,,Jasně."
Zvedl jsem se a podal mu ruku, ať vstane taky.
Když se mě chytil, tak jsem si ho stáhl k sobě a chytil ho za bradu.
,,Ale po baru pojedeme ještě někam se najíst.
Protože až přijedeme domu. Nebude čas ani na to udělat 5 kroků.
Protože vím, že mám svolení, tak se budu těžko držet."
Řekl jsem upřímně a viděl jak se Erenovi blesklo v očích.
Táhl jsem ho odsud a nechal ho za pultem ať pracuje.

Co mě to zas napadlo...
Opřel jsem se o pult a nervózně hleděl před sebe.
,,Levimu se hodně líbíš."
Ozval se hlas vedle mě.
Podíval jsem se na něj a hned si vzpomněl, že to byl ten, který mi řekl číslo stolu.
Na jmenovce bylo jméno Kenny.
,,Opravdu?" Odmlčel jsem se na chvíli a kousl se do rtu.
,,Mě se taky líbí...A to hodně."
Řekl jsem zasněně a povzdechl si.
Kousal jsem se do rtu a přitom myslel na to, až budeme u něj.
,,Řeknu ti...pokud čekal na moment, kdy ho políbíš Ty. Než aby to udělal on.
Tak to s tebou myslí vážně.
Nevím čím to bude, ale za posledních 20 let, jsi jediný, který si získal jeho zlomené srdce.
On většinou pozná osobnost člověka jen když na něj pohledné..."

Stojím před barem a čekám na Leviho, zatím co mám v hlavě stále slova Kennyho.
,,Nad čím přemýšlíš?" Objali mě ze zadu silné paže a já opět nabral červenou.
,,N-nad ničím."
Co tím Kenny myslel, zlomené srdce.
Má to co dělat s Erwinem?
Povzdechl jsem si a smutně se podíval na zem před sebe, mezitím co jsem dal ruce na Leviho ruce.
Oba jsme nasedli do auta a vyjeli někam na jidlo.
,,Co se děje?"
Řekl Levi sedíc vedle mě, který pomalu parkuje auto na nějakém parkovišti.
Vyšli jsme z auta a šli do nějaké restaurace.
,,Jen jsem přemýšlel..."
S Levim jsme si sedli k nějakému stolu a čekali než přijde číšník.
,,Vyber si něco. Na ceny nekoukej. Je to na mě. A o čem jsi přemýšlel?"
Zeptal se mě a já se podíval, co bych si dal.
,,V baru mi Kenny o tobě vyprávěl a zmínil se i o tvém zlomeném srdci.
Mě to nedá a já se prostě musím zeptat. Má to co dělat s tím Erwinem?"
Zeptal jsem se narovinu.

Samá dráha jídla.
Je mi na nic, když vím, že tohle má platit Levi. Tak si dám něco levného.
Přišla k nám číšnice a mi ji nadiktovali co chceme.
,,No...ano. Zjistil si, že jsem s Erwinem chodil.
Chodili jsme spolu, když nám bylo 14-17. Něco se pokazilo a já od té doby neměl žádného přítele.
Maximálně jednorázovky na noc..."
Tu poslední větu zašeptal, ale i tak jsem ho dobře slyšel.
,,Aha...a proč to o tobě věděl Kenny?" Během chvíle nám přinesli jídla a pití.
,,Kamarád z dětství. Skoro jako bratr." Řekl Levi a dal ruce k sobě.
,,Itadakimasu."
Usmál jsem se a popřál též.
,,Itadakimasu."
Pustili jsme se do jídla a mluvili.
Později jsme si vzali skleničky s pitím, který Levi objednal a napili se.
Já se zakuckal a podíval se na Leviho s otázkou v očích.
,,Je to alkohol. Je ti sice 17, ale jedná sklenka neuškodí. Celkově vypadáš na 18-19, jinak bys tady nedostal."
Mrknul na mě.
On vlastně neví, že já alkohol nemusím. Měl jsem jen jednou a nechutnalo mi to. Tudíž když vypiju jednu tuhle sklenku tvrdého alkoholu. Je se mnou ámen.
Nechci však Leviho zklamat.
,,Ale pokud nechceš, tak..."
Nenechal jsem ho domluvit a vypil tu sklenici na ex.
,,...nemusíš."
Příliš pozdě. Příliš pozdě Levi.
,,Možná jsem ti měl objednat ne tak tvrdý alkohol."
,,Ne. To je v pořá...(škyt)...dku.
U mě to většinou vyprchá do půl hodiny, pokud to je jen jedna sklenka."
Řekl jsem, ale i přes to, jsem teď nemohl myslet na normální věci.

Po čtvrt hodině šlo vidět, že má Levi dost.
Povídal jsem mu všelijaké fantasy příběhy, říkal různý blbosti.
,,Erene. Prosím tě. Mlč aspoň dokud alkohol nevyprchá."
Řekl a dal si do pusy další sousto.
Já našpulil rty a dělal uraženého.
,,No taaak. Leviiíí. Začni se taky bavit.
A řekni mi, proč máš účes jako hrnec s dírou v zadu..."
Nesmyslná otázka a nesmyslná odpověď.
,,Protože mi mozek ze zadu utekl. Utekl, co si poslechl tvoje nesmysly."

,,A jez. Za chvíli půjdem a venku na tebe vyleju studenou vodu co mám v autě.
Nebo už se snad netěšíš na to, co přijde doma?"
Řekl jsem se šibalským úsměvem a nohu pod stolem položil na jeho rozkrok a přitlačil jsem proti němu.
Eren se začal červenat a zacpal si pusu.
Naštěstí je ubrus dostatečně dlouhý.
Mě by nevadilo, kdyby to někdo viděl, ale Eren by mě potom zabil.
Tedy, pokud by byl střízlivý.
Naklonil jsem se k Erenovi, chytil ho za krk a přitáhl si ho do polibku.
,,A teď dělej."