Black death Nový ne?přítel

zdravím

,,ahoj Lauro" odstrčila mě dozadu Nat.
,,A.. Ah.. Ahoj. Nat" její pohled mě furt pozoroval, bylo to už váážně otravné.
,,Jan v klidu drahá" objevil se za ní Clint a vecpal se před ni.
,,Toto je.. " vytáhl mě z hloučku. ,,Black Death." Odstrčila svoje děti za sebe. ,,Ano...toto je Katarína" natáhla jsem k ní ruku a pokusila jsem se usmát.

Slyšela jsem jak akorát na prázdno polkla a když mi podávala svou pravici vyděšeně a zběsile dýchala.
Vážně jen na chvíli mi ruku stiskla a pak se zas oddálila.
Aniž by ze mě spustila pohled, i s dětmi si odešla sednou bokem a přivítat se s ostatními.

,,Jsem rád že jsi v pořádku" než jsem se nadála, byla jsem sevřená v Clintově náručí.
,,Jo to i já... Tys ženě neřekl že tu jsem. ?!" Potichu jsem na něj zakřičela.
,,No.. když jsme tě přivedli, řekl jsem že jsme tě zatkli a pak jsem taky řekl že máme novou posilu... Asi jsem ale zapomněl zmínit že jsi tatáž osoba."
,,Zase!!" Už jsem vykřikla normálně a znovu se na mě upřel její pohled. Nejspíš se bála o svého milovaného Clintika kterého jsem teď chtěla vážně uškrtit.

,,Tak promiň, já ji nechtěl nervovat." Otočil mě a posadil spět vedle Buckyho a Nat. Byla jsem jen kousek od Laury. Mezi náma byl jen Clint a mamka. Chtěla jsem se s ní dát do řeči, ale skočil mi do toho Tony.

,,Když už jsme tu všichni, mám tu soutěž. Na lísteček každý anonymně napíše která Romanofová mu příjde děsivější" postavil se Tony a začal nám rozdávat papírky a tužky. ,,Tony!" Okřikl ho Clint, ale nebylo to k ničemu.
,,Nat? Jaká druhá Romanofová?" Ptala se jí nechápavě Laura.

,,Tony" zakřičela už naštvaná mamka. ,,Co stále křičíte mé jméno. ,,Starku! Nedělej tu ze sebe debila" naštval mě ten jeho přiblblí výraz. Zrovna teď mě štvalo dost věcí a on ze všech nejvíc.
,, Bruci, uklidní si je. Nějaká ta tvoje meditace, ty určitě znáš nějaké ty fígle"

Najednou na sebe začali všichni křičet jeden přes druhého. Nerozuměla jsem po chvíli nikomu ani slovo. Vše bylo děsně hlasité a mě začala bolet hlava.

Pochvilce se začali měnit všechny hlasy v šumot. ,,Pojď za mnou!" Dunilo mi v hlavě. připadalo mi to, jako když mi nedávno má macecha ležela do hlavy. Nechápala jsem od kud to jde, ona to být přece jen nemohla. ,,Pojď za mnou dolů. Pojď, poroučím ti to já, tvá královna" ucítila jsem nutkání zvednout se a jít udělat přesně to, o co mě ten hlas žádá.

,,Klíče! Nezapomeň si vzít klíče!" Jo. Klíče. Kde jsou? ,,U Iron Mana."  Jo vlastně, Tony si je dává všechny k sobě na jeden věšák. ,,Správně, tak je vem a pojď za mnou"

Co?! Ne?! To jsi ty.
Po chvíle šumění utichlo a slyšela jsem jen hádku mezi Tonym Clintem Nat a Jamesem.
,,Ticho!" Zakřičela jsem na celé kolo.

Všichni se na mě překvapeně podívali a já se pousmála že je tu klid. ,,Děkuji, už mě z váš bolí hlava" podívala jsem se na ně káravě.
,,Vůbec nevím co se tu teď řeší, takže asi takto." Postavila jsem se a natáhla ruku k Lauře.
,,Ahoj, já jsem" hluboce jsem se nadechla ,,Black Death Katarína Romanofová Bannerová"

Ona nejistě chytla mou ruku a nedůvěřivě mi hleděla do očí. Vážně dost důstojně jsem si hlídala jejich jednolitou zelenou barvu.
Musela jsem se ale rychle od ní vzdálit protože jsem cítila že se něco děje, že barva mizí a objevuje se má nenáviděná fialová.

,,Wando! Na slovíčko" odtrhla jsem ji od jejího mazlení s Visionem. Bylo to mezi nimi čím dál větší.

Lehce neochotně se nechala odvést do kuchyně. ,,Co se tak důležitého děje?" Zněla vážně hodně ustaraně. Nechápavě jsem se na ni koukla. ,,Proč se ptáš tak... Ale to je jedno" Mávla jsem nad tím rukou. ,,Co mají ti dva za schopnosti? " Nechápavě na mě koukla. ,,No, on je podle Thora bůh lstí a iluzí. Podle všeho umí tvořit klamy a halucinace." ,,A ona?!" Vyjekla jsem než se vůbec stačila nadechnout." ,,No, my vlastně nevíme, ona s náma téměř nebojovala. Vážně to bylo divné, ale co vím, má kolem sebe jakou si magickou stěnu která ji chrání. Protože jsme se k ní nemohli skoro dostat." Jen jsem kývala hlavou na souhlas.

,,Už vím co je teda její schopnost" hned ji má slova zaujala. ,,Umí se dostat do hlavy a přinutit tě dělat to co chce." Vyjekla jsem ze sebe. ,,A na to jsi došla jak?" ,,Pokusila se mě přinutit abych jí otevřela."

,,Nezdá se ti že je vedle moc ticho" ,,j-" Wanda sebou trhla. ,,Pokusila se mi taky dostat do hlavy." Obě jsme se viděšeně podívali na dveře za kterýma byl zbytek.
Z tama se ozval Visionuv výkřik. ,,Pokouší se i o ostatní." Zděsila se.

Drazí vážení, stále žiji. A doufám že mě neukamenujete  za nevidávání. Jediná má omluva... Nestíhám... Ale doufám že se vám bude líbit to co tu zatím máme.