Husý kůže mi přejela po zádech, když jzem se dotkla chladné zdi v mně neznámé místnosti. Na rukou modřiny, jak se to jen mohlo ztát?
Vtom jsem uslišela tiché štěbedání. „Mně uš odtud neutečeš, Sarlote!"
Vůbec nevým kdo my tohle udělal, ale uš párkrát se my predtim stalo, že me napadl nejakej muž v masce. Nicméňě teď sedim někde ve sklepě a je mi zima a jsem připoutána ke zdi řetězy. Seděla jsem zrovna jako uš asi pjet hodin teď a najednou se ozval nejakej hlas znějící jako google překladač, ale nebyl to. Říká mi jakoby z rádia: ,,Teď mě budeš poslouchat, protože jinak umřeš. Celé to tady je jako bludižtě, budeš asi bloudit, ale bacha na pasti, máš na to 100 hodin. Naschledanou!"
Strachi jsem se chvjela. Musím se ocut dostat, říkala jsem si. Najednou se otevřely mřížované dveře a začaly tikat hodiny. Z toho jsem si vydedugovala, že právě začal můj boj o živod.
Pokračování příště....
