Lee

×4×

Vzbudil jsem se a mamka stále nebyla doma. Po chvíli mi začal zvonit mobil. Zvedl jsem to a uslyšel jsem něco ohledně mé matky co jsem fakt nečekal.
"Dobrý den tady barman z místního podniku Zlaté Šampaňské. Můžete si prosím dojít pro svou opilou matku?"

"Opilou?"
Moc jsem to nechápal protože jsem myslel že máma nepije.

"Ano tedy...mluvím s panem Leem?"

"Ano mluvíte."

"Dobře takže se prosím dostáváte pro svou matku ještě před zavírací dobou."
Pak to položil a já sem se opřel o zeď.
Ach jo mami ty mi to vůbec neusnadňuješ. Šel jsem tedy pro matku do toho baru, musel jsem projít jednou hroznou uličkou. Když jsem se konečně dostal do toho baru tak jsem tam našel svojí matku opilou do němoty. Vzal jsem jí opatrně kolem ramen a šli jsme domů. Doma jsem jí položil na gauč a podíval jsem se kolik je hodin. To už do školy nestihnu. Vzal jsem si tedy učebnice a učil jsem se doma abych potom nebyl moc pozadu. Já vím že normální lidé v mém životě věku by byli spíše nadšení že nemusí do školy ale já vím jaké to je zjistit že je test z něčeho na co jsi nebyl ve škole. Učil jsem se do 12:00 pak jsem šel udělat oběd. Mamka pořád ležela v tom stavu v jakém jsem ji přinesl. Udělal jsem oběd a mamka už vypadala trochu lépe, takže jsem ještě vzbudil a nakrmil mamku. Jelikož prostě nemívám hlad. Nejdl jsem stačilo mi to že jedla mamka. Jen když je mamka teď taková bojím se že to bude pokračovat. Nemám žádnou práci ani brigádu takže nevím jak bych to zvládl. Nevím jestli zvládnu živit vlastní rodinu. No i když má rodina se skládá z mamky a mě. Táta hlídá hranice se Severní Koreou. Když tak přemýšlím jsem opravdu hrozný a vím to, jenže všichni mi říkají že jsem hrozný ale neříkají důvod, takže nevím jak se změnit. Někdo klepe... Půjdu se podívat prvně z okna a pak otevřu. Stojí tam Ji... Jak ví kde bydlím?! Copak jsem mu to někdy říkal? Myslím že ne. Mám mu otevřít?! No stejně mě přemůže zvědavost. Jdu tedy otevřít. Když jsem otevřel Ji mě okamžitě obejmul, bylo to divné ale příjemné.
"Ahoj Ji..."

"Prosimtě Lee co se děje že si nebyl ve škole?"

"No já jsem..."

"No?"

"Zaspal.."
Nenapadla mě lepší výmluva. Asi protože prostě nemám žádné nápady.

"Jak moc si zaspal že jsi nešel do školy?"
Do háje vždyť nevím v kolik začíná škola tam. Vím jenom že to mají posunuté...

"No přišel bych až po druhé hodině."
Nic jiného mě taky nenapadlo.

"Dobře. Ale nemůžeš být doma moc často dobře?..."

"Dobře"

"Ale jinak přinesl jsem ti úkoly"
Podal mi štos papírů s mím jménem a usmál se.

"Děkuju"
Taky jsem se usmál a vzal jsem si úkoly. Potom Jimu zavolala máma a on musel odejít. Rozloučili jsme se a já jsem si šel udělat úkoly. Fakt mě nebaví úkoly a určitě nejsem jediný co přemýšlí že se na školu vykašle. Jenže to se nemá a tak se jen učím co nejrychleji aby jsem nemusel trpět ještě učení. Když jsem měl úkoly hotové byla půlnoc. Lehl jsem si do postele a usnul jsem s takovým zvláštním pocitem že někdo stojí u mé postele, byl jsem si jistý že tam někdo je. Byl jsem si jistý že mě sleduje a čeká až usnu. V tu chvíli jsem nevěděl co dělat a tak jsem tomu něčemu asi udělal radost a usnul jsem.