I like him? (Starker)

!PROLOG!

Peter :

Seděl jsem v lavici a neposlouchal výklad učitele, máme fyziku myslím.
Pořád jsem musel myslet na stáže u Pana Stárka. Poslední dobou se chová nějak divně, ne že by byl podrážděný, nebo tak spíš naopak. Je až moc milý a to mě znervózňovalo. Ale líbilo se mi to.. Teda co to říkám..

„Odpovíte nám pane Parkere!" vytrhl mě z myšlenek učitel.
Koukl sem se na příklad, který byl napsaný na tabuli a řekl :

„ F¹ m.g" prosím ať je to správně.

„Ano" řekl spokojeně učitel a začal zase mluvit. Oddechl jsem si a cítil na sobě pohled. Otočil sem se a uviděl Flashe jak mě propaluje pohledem.

"To zase bude po škole.." pomyslel jsem si. Ještě že je tady semnou můj nejlepší a jediný kamarád Ned. Nevím co bych bez něj dělal.

Dneska bych měl mít stáž hned po škole, takže si budu muset pospíšit, jsem rád že tetě nevadí že mám stáže, tak často. Konečně zazvonilo a já s Nedem jsme se vydali na oběd. Povídali jsme si a já už musel jít. Ned mi řekl, že čekat nemusím takže jsme se rozloučili a já se vydal pryč.
Odcházel sem ze školy a narazil na Flashe a jeho partu.. Skvělí to sem teď potřeboval.

„ Tak co pinďoure Parkere?" zakřičel na mě a všichni se začaly smát.
Ignoroval jsem to a snažil se je obejít. To by ale nebyl Flash, kdyby mě nestrčil a já zavrávoral a upadl.

„ Takovýho šprta jako js..." nedořekl to protože ho někdo zastavil.

„Tak hele frajere, co si o sobě jako myslíte?! 5 na 1 trochu moc nemyslíte?" hned jak začal mluvit poznal jsem kdo to je. Pan Stark.

Co ten tady dělá.

Flash na něj koukal jak na boha.

„Pojď jdeme mladej" řekl mi a podal ruku, aby mi pomohl na nohy. Přijal sem ji, a už jsme odcházeli k drahému sportovnímu autu. Bugatti myslím.

„Kdo to je?" zeptal se ustaraně jakmile se zavřeli dveře.

„Flash a jeho parta" řekl jsem a sklonil hlavu.

„Jak dlouho se to děje?" ptá se dál.

„Celkem dlouho" kouknu na něj.

„Ještě jednou tohle uvidím neskončí to jen u povídání" semkl pěsti. Ale proč? Snad nejsem k němu nějak příbuzný nebo tak. Že by ke mně něco cítil.. Ale pff to je kravina.

„Štve mě, že mu to nemůžu vrátit" řekl jsem smutně.

„Chápu tě, ale musíš se ovládat potřebujeme, aby si zůstal v utajení.
Jinak by si byl snadný cíl Petere" usmál se na mě. Tak krásně vůbec ne falešně, prostě upřímný a chápavý úsměv.

„ Já vím" usmál sem se zpátky.

„ Tak jedeme potřebuju ti něco ukázat" řekl a už jsme vyjížděli. Ve zpětném zrcátku sem jen viděl, jak tam pořád stojí Flash a ta jeho parta. Byli jako opaření. Zasmál sem se, ale omylem nahlas.

„Co je k smíchu?" naléhal Tony.

„Flash. Nevěřili že vás znám osobně" řekl sem mu pravdu.

„ Znám ho sotva půl hodiny a už ho nemám rád" zamračil se, ale jakmile viděl můj pohled na něj usmál se.

Takžeeeee, první kapitola zamnou. Snad se líbí. Nevěděla jsem co psát, tak jsem nachvilku odložila mobil a sociální sítě. A hned mě něco napadlo. Doufám že tuto knihu budete, taky rádi číst. Co nejdřív vydám další kapitolu. Názor do komentářů děkuji, ať mám co číst 😄.

546 slov.

Rogersová ™️