15-Když to říkáš.

416 23 1
                                    

Peter:
Sice, už jsem tady několikrát byl, ale Socha Svobody, mě nikdy neomrzí. Miluju ten výhled, vždycky si to užívám, tak, jako bych to viděl poprvé. A teď, když jsem tu s Tomym, je to mnohem lepší.

Sedíme vedle sebe, na úplném vrcholu samotné sochy a užíváme si výhled. Nikdy by mě nenapadlo, že budeme v takovéhle pozici. Partneři. Obzvlášť, když naše věky jsou podstatně rozdílné. Ale proč bych si měl stěžovat, nemám na co. Věk je přeci jen číslo.

„Nad čím přemýšlíš?"trhnu sebou, když promluví.
„Nad ničím."zalžu.
„Ale ano, poznám to."konečně se na mě otočí.
„Jen jsem si užíval výhled."znovu zalžu a opřu si hlavu o jeho rameno, abych mu nemusel koukat do očí.

„Když to říkáš."vydechne a přehodí mi ruku přes rameno.
A já se musím jen usmát, tohle jsem si přesně přál. Být s osobou na které vám zaleží, užívat si tu chvilku co v největší blízkosti a vědět, že teď je to konečně správně. Teď konečně znám ten pocit bezpečí, nikdy jsem ho necítil, asi už jen protože jsem nikdy s níkým stejného pohlavý, nic neměl. Vždycky to cítila ta holka, ale já nebyl šťastný, ne tak jak bych ve vztahu, kde se si říkáme „ Miluju tě", měl být. Nikdy jsem se necítil dost pohodlně, nikdy.
Ale teď je to jiný, teď mám z toho dobrý pocit, nic špatného se přece stát nemůže.

Ahojky, vítám vás po opravdu dlouhé době, u nové kapitoli. Snad se vám líbila, chvilka v Peterově mysli.
No nic, užijte si zbytek dne, nebo noci, nebo kdykoliv kdy tohle čtete. Vaše Justy❤️

Omlouvám se za chyby..

I like him? (Starker) Kde žijí příběhy. Začni objevovat