Dear heart, why him?

1

.. Stála jsem uprostřed místnosti, místnosti plné nádherných světélek. Zaklonila jsem hlavu a otevřela ústa údivem, bylo to jako se dívat na noční oblohu. Hvězdičky semtam poblikávali a měnily barvy, z bílé přecházely do sytě modré z modré do krvavě červené a poté zpět do bílé. Když v tom mě někdo zlehka poklepal na rameno, zdálo se to až nesmělé. Spustila jsem hlavu a pozvolna se otočila. Stál přede mnou nádherný muž. Široká rozložitá ramena a až děsuplná výška však nepatřila k prvnímu na co byste se zaměřili, protože kromě černých panoramatických brýlí na sobě neměl zhola nic, dokonce jsem si ani nevšimla ochlupení, jak se říká, jako dětská prdelka. Přes prsa se mu táhlo dlouhé spletité tetování jakýmsi starým písmem, které jsem snad nikdy neviděla. Tetování se mu táhlo přes levou půlku těla až k podbřišku, možná i dál, ale kdoví proč jsem se nedokázala podívat níž. A tak jsem raději vzhlédla vzhůru. Hranatá brada, dlouhý elegantní nos a lehký ruměnec zdobící jeho tvář. Dlouhé, rovné, černé vlasy mu splývaly na ramenách. Najednou se otočil a vyšel směrem do nicoty. Pryč od světélek. Pryč ode mne...