Dear heart, why him?

3

Když Josh, můj nadřízený, ohlásí důvod příchodu toho záhadného muže, všichni úplně ztichnou. Doteď si mezi sebou šuškali a pokukovali po muži jehož jméno ještě stále nebylo řečeno, snad z důvodu ochrany či co. Josh nás poslal zpět do práce, vlastně nešlo o nic závažného co se týče příchodu pana záhadného, jen se teď kuchař musel snažit o trochu víc, aby se za něj Josh nemusel stydět. A tak jsem se na poslední chvíli rozhodla, že místo umývání záchodů teď raději půjdu pomoct Paolu. Mou pomoc přijal s velkým úsměvem na tváři a snad i trochou úlevy. Často zde chodí slavní a důležití lidé, ale tentokrát to bylo jiné, z tohoto muže šel opravdu strach. Myslím, že Paolo se bál něco pokazit spíše kvůli tomu, že by mu ten svalnatý muž vážně ublížil, kdyby mu třeba dostatečně nechutnalo jeho dýňové pyré, a ne kvůli možnosti vyhazovu. V hlavě mi jen tak prolétla představa záhadného muže jak jde vykonat svou potřebu na toaletu, ale zjistí, že není čistá. Rychle jsem představu hodila za hlavu a snažila se myslet na škrábání brambor.
Když už bylo jídlo hotové Paolo už jen kontroloval detaily, třeba jestli je lístek nějakého koření správně a přesně položen uprostřed masa hned vedle šlehačky, nebo jestli je pyré rozprostřené kolem celého masa. Do toho jsem se mu už nepletla a raději se postavila do rohu, abych nezavázela. Poté služebníci odnesli talíře s tou nádherou a Paolo se jen nervózně koukal kolem sebe.
,, Myslím si, že jsme odvedli skvělou práci Paolo, není se čeho bát, určitě jim bude chutnat" usměju se na něj a poté se rozhodnu raději vrátit ke své práci. Přece jen záchody nejsou nikdy dost čisté.
Když se vrhnu na předposlední toaletu dole v přízemí je ještě slyšet lehké cinkání příboru o talíř a hrubý hlas. Ten musí patřit tomu záhadnému muži v kůži, i přes to že byl hlas opravdu hrubý a tvrdý šlo přesně rozeznat, kdy se muž během svého vyprávění usmívá. Poté jídelna dočista ztichla. Snažila jsem se dál věnovat své práci, ale na to jsem až moc zvědavá. Po krátkém přemýšlení ve své hlavě jsem nakonec vstala a vydala se do chodby.
Když jsem nakoukla do jídelny, nikdy už v ní neseděl, nejspíš se přemístili do obýváku, nebo možná do zahrady, Josh má nádherný skleník. Otočila jsem se s tím, že půjdu dokončit svou práci, abych mohla odejít dřív domů, ale do něčeho jsem vrazila. Tedy vlastně spíš do někoho. "Koho tady vyhlížíte madam? "