Jak to bylo dál?

#3

„Celá tvá rodina? Cítím s tebou v tvém žalu." Thor soustrastně položil Hawkeyovi ruku na rameno, čímž ho málem zarazil i se židlí do země. Naštěstí podlaha i židle na Bartonovic farmě byly bytelné a rameno ochránila od nejhoršího pevná kožená vesta. Přesto se Hawkeye pro jistotu poněkud poodsunul, aby se uchránil před dalšími projevy soustrasti.

„Díky," kývl. „Ne!" dodal pak ostře. Loki, zvědavě se naklánějící na lukem, odloženým na kraji stolu, dal ruce za záda a pokusil se tvářit, že rozhodně neměl v úmyslu se ho dotknout.

„Kolik že mu je?" obrátil se Hawkeye na Thora.

„To se dá těžko přesně určit," pokrčil Thor rameny. „Především proto, že stárneme jinak než lidé. Ale bude zhruba na úrovni dvanáctiletého dítěte."

„Dvanáctiletého rozmazleného fracka by bylo přesnější," nechal se slyšet Tony. „Nic ve zlém Thore, ale moc se nedivím, že skončil jak skončil. Ten kluk očividně žije v přesvědčení, že si může dělat, co se mu zachce a pak stačí zatvářit se nevině a všechno mu projde."

„Je prostě jenom zmatený. Taky bys byl, kdyby ses najednou probral na úplně cizím místě a chybělo ti pár tisíc let vzpomínek. A věku," bránil bratra Thor.

„Mě zmatený nepřijde," nedal se Tony. „Přestaň se na něj dívat jako na malého, nevinného, brášku a vrať se do reality."

Hawkeye s Lokim, každý z jedné strany stolu, pozorovali slibně se rozvíjející hádku. Když to ale začalo vypadat, že místo slov dojde na pěsti, nekompromisně zasáhl.

„Tak dost," houkl ostře. „Prát se mi tu nebudete. V tuhle chvíli se tu jako malí nevychovaní kluci chováte vy dva, jestli si to neuvědomujete. Koukejte si sednou a vychladnout. A ty se přestaň šklebit a vysvišti ven, trocha čerstvého vzduchu ti neuškodí," zahrnul do svých pokynů pobaveně se ušklíbajícího Lokiho. „Drž se v dohledu a nic nerozbij," dodal ještě. Loki se zatvářil překvapeně, ale bystře usoudil, že odporovat Hawkeyovi by zrovna teď nebyl dobrý nápad, když před ním zkrotl i jeho velký bratr.

„Jak už jsem řekl Thorovi," ujal se Hawkeye slova, když za Lokim zapadly dveře, vedoucí na zadní dvorek. „jeho bratra si tu nechat nemůžu. Očividně má sklony být chodící pohroma i v tomhle věku a tady teď není nikdo, kdo by na něj dával pozor."

„Tak zlé to není, Tony přehání," namítl Thor. „Ty jsi na děti zvyklý, určitě bys ho zvládl."

„Tak předně, být zvyklý na děti a zvládnout prepubertálního, nebo možná raně pubertálního, boha zmatků je pořádný rozdíl. A krom toho tu skoro nejsem. Máte setzatracené štěstí, že jsem zrovna dorazil. Kolikrát jsem pryč i několik dnů v kuse."

„Přišlo mi, že je to tu v podstatě opuštěné," kývl Tony. „Ale proč? Chci říct, pochopil bych, kdybys odsud prostě zmizel, ale očividně se alespoň občas vracíš, i když jen na skok."

Clint lehce trhl rameny. „Vždycky jsem sem jezdil tak akorát na skok," odsekl.

„To jsi ale dělal pro Avengers."

„Taky pro SHIELD. Nezapomeň, že mě Furry naverboval dřív, než vůbec koho napadlo zakládat Avengery."

„Dobře a pro SHIELD. Ale Furry je v prachu, doslova a SHIELD se rozsypal s ním. A Avengers ..."

„Avengers co? Poskládali se jak domeček z karet? To, že jste se s Thorem zahrabali v té tvojí věži neznamená, že ostatní to udělali taky."

„Samozřejmě, že ne," pokýval hlavou Thor. „To bych si jich tam jistě všiml."

V místnosti se na pár vteřin rozhostilo ticho.