Newfound happiness

1.Kapitola - Nový počátek ..

Zíral sem do stropu a zaujatě sledoval malého pavoučka, který si zrovna zaplétal své obydlí na mém lustru. Občas se spustil dolů, ale pak si to rozmyslel. V pokoji bylo sice šero, ale bavilo mě pozorovat jeho stín. 

Víte. Občas potřebujete nějakého kamaráda. Ne, že bych se vybavoval se zvířetem jen se často cítím velice sám. Není tu nikdo kdo by mi mohl pomoct. Nikdo o koho bych se mohl opřít. Nikdo komu bych nenaháněl hrůzu od chvíle kdy....

" Sakra Louisi, ty mě neslyšíš ?! "..dolehlo k mým uším , ale já se nemínil zvednout. Všechno je stejně k ničemu. Všechno. Nenávidím ho. Nenávidím sebe samého. 

Netuším jak dlouho sem tam ležel zírajíc na strop, když se prudce rozevřely dveře do mého pokoje. Slyšel sem jak se jeho kroky blíží a v okamžiku se matrace prohnula pod jeho vahou. 

" Lou.." ?..

"Neříkej mi tak ! ", ošil sem se nad jeho zdrobnělinou a vyskočil sem na nohy. V okamžiku sem zaskučel bolestí a prudce se předklonil. Neuvědomil sem si, že od jisté doby nesmím dělat tak prudké pohyby. Není to zase tak dlouho co sem se znovu musel učit chodit. 

" Jsi ..jsi v pořádku ?" , vzal mě můj otec kolem pasu a pomohl mi se narovnat. Třásl se a já mohl v jeho očích číst , jakou má o mne starost. Ne ! Nechtěl sem jí tam vidět. Nechci mu odpustit ..

Porozhlédl sem se kolem a na chvíli zavřel oči. Opravdu odjíždíme ? Nikam se mi nechce. Nejraději bych se zamkl tady a už nikdy nevylezl na denní světlo. Znovu sem zamžoural do denního světla...Počkat. Denního ? .. Žaluzie se pohnuly a prach se zvedl. 

Můj otec stál u okna a měl v očích zase ten starostlivej výraz, kterej sem nesnášel. 

" Žiješ tu jako v nějaký noře. Zajistím, že u Anne žádný žaluzie mít nebudeš .. " .. 

Naštvaně sem zatřepal hlavou. " Co je ti sakra do toho ? ..A víš co ? Mě je nějaká Anne a celá její rodina u prdele rozumíš ? ".. 

Trochu sem se vyděsil, když otcův obličej zbrunátněl. Nejspíš ani on sám netušil co říct může a co ne. Často jsme se hádali. Vlastně kdykoliv byla příležitost. Od chvíle, kdy přišel s tím, že si někoho našel tak náš vztah šel do kopru mnohem rychleji než předtím. 

Jen zamžikal a z hluboka se nadechl.

" Vlastně sem se tě chtěl jen zeptat jestli mám do auta vložit to...křeslo, jen kdyby náhodou..." .., nestačil to ani doříct, když viděl můj výraz. 

" Jasně jen ať každej vidí, že sem vlastně invalidní co? Jestli sis nevšim, tak už ho dávno nepotřebuju ! ", zařval sem na něj a nehodlal se na něj vůbec podívat. Naštvaně jsem si vzal z šuplíku čisté boxerky a přesunul se do koupelny, kde sem neopomněl prásknout dveřmi. 

"Do půl hodiny ať seš dole ! " , ozvalo se ještě přes dveře koupelny a já si hlasitě povzdychl, zatímco mi kapky vody máčely tvář. 

Možná nás čekal nový začátek, možná konec ..kdo ví ? ..

...................................................................

Mezitím v Kensigtonu 

" Payne ? Ty seš prostě nehoráznej dobytek ! " ..

" Ale no táák Styles co tě dráždí ? Že ti nedala , ale mě jo ? Ne každej musí milovat našeho pana dokonalýho " ..

" Víš že s kurvama se nezaobírám a vůbec ? Neměl bys bejt náhodou v Readingu ? "..

" Ta stáž mi nevyšla, tak někdy příště " , vyplázl na mě jazyk, který okamžik poté vsunul  té brunetce , která se vrtěla na jeho klíně, až do krku.