Znáte ten pocit, když vám myšlenky běží hlavou tak rychle, že vy nestačíte ani dopsat druhou větu vaší myšlenky o počtu vět podobající se románu a už myslíte na něco jiného? Já jo a řeknu vám není to žádná sranda když chcete něco říct, ale pak zapomenete co, protože už myslíte na něco jiného. Takže se nesmějte někomu, když zapomene co chtěl říct a už vůbec mu neskákejte někomu do řeči. Myslíte že se může brečet pod vodou? Teď nevím co jsem chtěla napsat. Vidíte to. A takhle já žiju a to nemám ani žádnou psychickou poruchu. Vítejte v mé mysli. Někdy mě napadne začít psát nějakou knížku a pak to dopadne tak, že ju nechám rozepsanou, protože jsem měla v hlavě skvělé pokračování a než to dopíšu tak si vzpomenu na něco jiného a zapomenu na to. Není to však ještě to nejhorší. Nejhorší je, když mám někde mluvit a snažím se mluvit stejně tak rychle jak myslím a nakonec z toho vždy vznikne, že jen koktam a není mi rozumnět. Všichni si myslí, že jen neumím mluvit a když jim to chci vysvětlit tak se mi jen vysmějí. Tak tohle byl útržek mých myšlenek vyprodukovaných v minutě.
Zatím se mějte. Doufám že vám nevadí, že tohle je díl spíš o mně než nějaký můj vymyšlený příběh. Nevím kdy zas něco přidám. Tak s tím nepočítejte moc brzo.
YOU ARE READING
Vlčice a její výmysly
RandomAhoj, já jsem Temná Vlčice a tohle je sbírka mých básní, povídek, citátů a někdy tu hodím i něco o mně