''Z'' jako zombie

Kapitola 1.

 Je přesně rok od začátku epidemie, někteří lidé se vzpamatovali již ze začátku, někteří v průběhu roku, jiní se nedokázaly vzpamatovat nikdy. V této době už na planetě nebylo ani miliarda lidí, na některých kontinentech, jako Afrika nebo východní Asii, dokonce lidská noha vymřela. Sice byla planeta zamořena novým dominantním druhem predátora, ale aspoň se začala vzpamatovávat z lidského panování. 

 Zbývalo asi pět větších lidských ''save zone'' a nespočet menších komunit, ale jen jediná z nich se dokázala s nákazou dokonale vypořádat. Názvem téhle lokace byla P.R.A.H.A. (Postapocalyps Rebirth And Human Army, do češtin volně přeloženo jako Znovuzrození postapokalypsou a populační armáda), nacházela se v oblasti bývalé Prahy, ale jen na kousku a to sice na území Starého a Nového města. Okolo území si dali osm metrů vysoké hradby, většina byla z betonu nebo železa, ale byly i místa, na které zbyly jen desky hliníku, nejtenčí místo mělo kolem deseti centimetrů a nejtlustší až do půl metru na šířku. Hradby byly ještě k tomu, po většinu času hlídány. Celé Nové město se přebudovalo na takovou farmářskou osadu a ze Starého takový velín. Žilo zde přes čtvrt miliónů hladových krku, takže měli farmáři a sedláci co dělat, aby uživili lidi a ještě jim zbylo dost na zimu. Jako hlavní zdroj energie zde byly vodní mlýny, které buď převalovali vodu z Vltavy nebo z podzemních pramenů, ale jinak se zde žilo jak ve středověku, až na všechny zbraně a další nutnosti, to ale nebylo na opačné straně, zde byla i elektřina, solární panely se nacházeli na každé střeše, ale stejně bylo omezené používání. 

 Taková zajímavost byla, že to fungovalo jako ve starém světě, jako na jediné save zóně, byl tady jeden velitel a deset členů rady, kteří byly současně veliteli jedné podskupiny, jako třeba hlídka, která se starala o bezpečnost hradeb, vojsko, zemědělci a dalších sedm. A také měli něco jako zákoník, což se hlavně týkalo členů rady, aby si nemohli dělat co chtěli, jako je třeba, že když se jeden člověk stane velitelem dvou podskupin není jeho hlas a právo dvojího hlasu, nebo že hlídka je samostatná, takže patří pod P.R.A.H.A., ale nemusí být přítomní nebo se řídit různými pravidly.

 ,,Můžeš mi sakra vysvětlit co si myslíš, že děláš?'' Zeptala se Šayrin Radim, když si ho všimla při zápasu o velitelství. Šayrin byla mladá slečna, tak dva a dvacetiletá, sto šedesát centimetrů vysoká, vypracovaná postava, prsa přesně do ruky a zadek krásně naducanej, bíle vlasy k ramenům, piercing v nosu dvě náušnice v levém uchu, hnědé oči a tetováním ozdobeného vlka pře záda, na levém stehně dalšího vlka v lapači snů a rukán na pravé ruce, na sobě měla jako obvykle sportovní podprsenku a mini kraťasy s teniskami. Zatímco Radim, osmnáctiletý, jen s mírně vyrýsovanou hrudí a většími a svalech na nohách, o hlavu vyšší než Šayrin. Kratší černa helma na hlavě s prořízlým jazykem a hnědě modré oči. Nosil převážně rifle s bílím trikem a křivákem, samozřejmně nemohlo chybět nějaké ty černé kanady.  Nějak nevýrazný, ale přesto smrtelný. ,,Na koho si vsázíš? Velitelka nebo náš věčný mrzout Jiří?'' zeptal se jakoby chtěl odpoutat od pozornosti. ,,Ráďo?! Co máš za lubem?'' zvědavě,ale zároveň chtíč-ně se na něj podívala. Pro nikoho totiž nebylo tajemství, že do něj byla až po uši zamilovaná, bohužel styk mezi veliteli byl zakázan, nikdo ani nevěděl proč. Mezi jejími pohledy skončilo první kolo výzvy. ,,Já? Co bych měl mít za lubem? Jen sem se přišel podívat na další nakládačku, už mi z toho věčného kolotoče hrabe. Vyjdeš, uvidíš chodce, zabiješ chodce, uklidíš tělo, uvidíš dalšího nebo si popojdeš a zas dokola.'' vysvětloval, přičemž se párkrát Šayrin i uchechtla, yop bylo hodně vidět, že je do něj udělaná. Byl už pozdní večer, kolem osmé a nějak již bylo všem jasné kdo vyhraje, takže během již proběhlých pěti kol, které všechny Jirka prohrával na plné čáře se rozhodl Radim zeptat Šayrín  na otázku, na kterou se chystal zeptat již pěkných pár dnů. ,,Nezajdeš ještě na pivko?'' ,,Jasně, ale platíš!'' řekla Šayrir, když chystala říci, že půjde domů a praštila ho do ramene.

 ,,Už je tedy pěkná zima.'' poznamenala Šayrín, když šli kolem Vaška do té nejlepší hospody v okrsku. Radim se jen zasmál a dodal. ,,Tak když máš jen podprdu a kraťasky tak se nediv.'' poznamenal, když ji podával svůj křivák. ,,Děkuji, jsi zlato.'' poděkovala a dala mu pusu na ličko. Cestou se ještě bavili o nejrůznějších blbostech než se konečně po dvaceti minutách dobelhali k baru. Už z venči byly slyšet hlasité projevy lidí a ztlumené muziky. ,,Tak jdeme?'' zeptal se kulišácky Radim, Šayrin jenom přikývla a otevřela mu dveře. Nikdo si jich nevšímal, což bylo pro ně jen dobře, nepotřebovali, aby se spekulovalo jestli jsou spolu nebo ne, jen by jim to přidělalo zbytečné problémy, což u Radima bylo dost riskantní. Víte Radim není původním členem rady, doslova si to vybojoval. Když přišel, chtěl jen pomáhat a tak se přidal k hlídce, byl vážně dobrý, pomalu se dostal až na číslo dvě a protože nesouhlasil s vedením stávajícího velitele, vyzval ho. Souboj vyhrál, bohužel velitel na následky boje zemřel, dalo se prohrát jen dvěma způsoby, buď ses vzdal nebo zemřel. 

 ,,Tak co si dáte? Máme velkou nabídku od horské vody až po stoletou whisky.'' dotázal se zdvořile barman a mrkl na Šayrín, ta si ho naštěstí moc nevšímala. ,,Tak mi dejte jednu dvanáctku, prosím.'' odpověděl Radim a Šayrin se přidala. ,,Já si dám sklenku vína, bíle polosuché prosím.''  ,,Dobře bude to za moment, máme tady trochu fofr.'' dodal barman a rychlým krokem odcouval zpět k pultu. ,,Tak co tě čeká zítra?'' zdvořile nadhodil Radim téma, Šayrin se v ten moment probudila z transu a se sklopenou hlavou se zamyslela. ,,Hmmm. Myslím, že bych už měla zkontrolovat vezení a bude mě čekat nějaké to propouštění a soudy. Takže mazec.'' aby jste rozuměli Šayrín byla velitelka vnitřního bezpečí (V.B.), takže i soudu, propušťovacího papírování a věznice. ,,Tak to budeš hodně vysílena, jsem tě měl pozvat až zítra.'' pousmál se Radim při pomyšlení, jak bude zítra Šayrin utahaná. ,,Hele, klidně mě můžeš pozvat i zítra jestli máš dost naškudleno, přeci jen moje body to nejsou.'' ,,Nebuď hned taková, jen si dělám srandu, však víš jak v práci ji moc nemám, zas od rána půjdu a obhlídneme trasy, hradby a pořád dokola.'' a tímhle stylem pokračoval rozhovor ještě několik málo minut. ,,Budem platit.'' oznámil Radim barmanovi, ten jen přišel a dodal. ,,Takže dvě sklenky vína a jedna dvanáctka. To bude za osm bodů.'' Body byly jejich měna, ale nebylo to jako za starých dob, body dostávali něco málo jako vyptala a pak za každé vyznamenáni a další blbosti, ale celkově to nebylo férové. 

 ,,Já už asi pudu domů.'' řekl před barem Radim, Šayrin se jen smutně podívala, což Radima rozesmálo. ,,Čemu se směješ blbe?'' vykřikla na něj. ,,Tobě. tvrďačko. Neboj zitra večer je porada tam mě na stopro uvidíš.'' dal ji pusu na čelo a s pozdravem odešel. ,,Tak čau, zítra.'' ,,Ahoj Ráďo.'' stihla ještě zamávat, bohužel toho si už Radim nevšimnu. Po čtvrt hodině cesty, když konečně dorazil Radim domů, tak se ani nepřivítal s děvčetem, které ''měl na starost'', co si budem byla to děvka, ale Radim ji tak nebral, měl ji spíše jako pojistku proti ostatním. Lehl si do postele celý nahý, přikryl se dekou a usnul.