''Z'' jako zombie

Kapitola 2.

 Je kolem osmé ráno a už teď Radim zaspal, vždycky vstával nejdéle do páté, šel si zaběhat a udělal sám už obchůzku, dnes však ne. ,,Vstávej. Radime.'' snažila se vzbudit Jana Radima. ,,To je ale debil.'' poznamenala a dodala. ,,Jak dokáže zaspat, když každý den vstává ještě před kohoutem, to nechápu.'' Dominika měřila méně než Radim, sahala do výšky pouhých 158cm. Vždycky byla hubená, prsa akorát do ruky a pevný menší zadek. Krásné oříškové vlasy ji sahají až po lopatky.

 ,,Ale, bude sranda.'' šeptla, když si všimla, že se Radimovi dostavila ranní erekce. Opatrně ho odkryla, aby se náhodou neprobral, pohled na jeho chloubu ji nevadil, již několikrát ho viděla, ale ještě nevyzkoušela. Radim ji dal volnost nebyl ten typ velitele, který by dával najevo svou dominanci a měl několik kurev a každý den sexu tři prdele. Měl ji jen jako zástěru, ale nechtěl ji ublížit. Stáhla mu teda tu deku a jelikož nebyl oblečený tak měla ještě jednoduší svůj vtípek. Natáhla se a vší silou mu přes něj vlepila. ,,Kurva, co to děláš?!'' vyjekl hned bolestí. ,,Snažím se tě vzbudit, je po osmé, za chvíli máš schůzi.'' výsměchem ze sebe dostala. ,,Jen se neboj, to ti večer vrátím.'' ještě ze sebe stihl dostat, než spadl z postele.

 Sakra, vůbec nestíhám! pomyslel si Radim. Vůbec neměl tušení, jak to že se nevzbudil, vždyť už přes rok vstával pravidelně, ještě před svítáním. No nic, asi jsem byl přepracovaný. Přemýšlel si při nasazování jeho riflí. Ach jo. Dnes toho mám plno. Nebudu mít ani čas na skrýš. Takže, teď mám poradu s hlídkou, obchůzka, zácvik nových rekrutů a poradu P.R.A.H.A. to bude sranda. Pomyslel si s posměškem, zabouchl dveře a odešel.

 ,,Takže, za tento měsíc se zase nic nestalo. Kluci Vnitrozemci neviděli mrtváka přes půl roků, bojím se, že na ně zapomenou a vykašlou se na nás.'' celou místnosti se rozezněl zvuk smíchu. ,,Tak to bychom mohli nechat přes noc otevřenou bránu.'' ozval se jeden z válečníku. ,,Ale, drž se zpátky Ondrašu. Jinak se spálíš.'' odpověděl Radim. Velkou místnosti ve tvaru kruhu se ozývaly zvuky smíchu, a šepotu. Nebyla to zvlášť zvláštní místnost. Vlezlo se do ni s pohodlím třicet lidí, což absolutně vyhovovalo. Od dveří na opačné straně se vyjímal obří krb, který měl vyhasnout údajně, až s posledním členem Hlídky. ,,No nic, pokud vám vyhovují místa vašich stanovišť, tak můžeme přejít k zácviku případných nových uchazečů.'' řekl s vážným tónem Radim. Nikdo jako pokaždé nevznesl žádnou namítnu, proto dal Radim rozkaz k rozpuštění porady a začátku práce a sám se s dalšíma dvěma jedincema vydal směrem k bojišti, kde se zároveň ucházelo o pozici Hlídky nových pět, ještě teď, dětí.

,,Pozor!" dal rozkaz jeden z členů Hlídky, když si všiml, že se Radim blíží. Jakmile dorazil, prohlédl si nové rekruty. Byly tam čtyři zdatní mladícia jeden spíše vyhublý.,,Pohov!" vydal že sebe po chvíli.,,Takže vy chcete patřit mezi nás? Tak to se budete muset snažit! Není to lehké povolání, nejnebezpečnější a nejnáročnější práci čekejte právě tady. Ale to jste snad tušili, jinak by jste šli na kuchaře." začal s motivační řeči Radim, po chvíli ale pokračoval.,,Mám pro vás bohužel špatnou zprávu! Nemůžeme si dovolit vás přijmout všechny, takže přijmeme jen ty nejlepší, tak se koukejte snaží. Na povel vás bude mít bratr Michal." dořekl a chystal se k odchodu, toho si však všiml Michal a dal povel.,,Pozor!" jakmile Radim opustil stanoviště ještě zaslechl rozkazy.,,Pohov! Levou nohou vpřed a běh!" pousmál se nad zbytečným důrazem kázně.