"Určitě ho nosí jako slunečník," hádal Flint a podíval se na ostatní kluky, spekulující okolo něj.
Hlouček tří náctiletých hochů postával v parku za stromem a pozoroval dívku Bebianu sedící na lavičce.
Bebiana byla známá po celé škole. Tedy známá a zároveň naprosto neznámá. Skoro tajuplná. Výštřední. Zvláštní. No, přiznejme si, prostě DIVNÁ.
Třeba jen to, že venku často nosila otevřený jasně žlutý deštník, i když vůbec nepršelo. A když začalo, tak ho složila a dobrovolně mokla.
Nebo to, že každý den nosila špinavé proděravěné tenisky, které odmítala sundat z nohou.
Ani její účes nebyl normální- jednu stranu nazrzlých vlasů Bebiana měla ostříhanou do mikáda, zatímco druhá dosahovala o dobrých patnáct centimetrů dál.
Nikdo se s ní moc nebavil, a proto se ani nikdo nenašel, kdo by odkryl všechna bebianina tajemství, které by pak vyzvonil světu.
Přesně o to šlo partičce kluků vykukující zpoza stromu poblíž Bebiany, která v jedné ruce svírala jakousi knihu, do které byla začtená, a druhou nad sebou držela všem známý žlutý deštník.
Právě o něm byla řeč. Flint byl toho názoru, že Bebiana ho používá jako slunečník, aby na ni nesvítilo.
S tím ale ostatní nesouhlasili.
"Já myslím, že Bebianě slouží podobně jako Mary Poppins," ozval se Jackie a druzí dva kluci se zasmáli.
"Hele, fakt nevím," rozhodil pak Jackie rukama, "netuším a ani mě to nezajímá. Je mi to fuk, stačí mi vědět, že je prostě DIVNÁ. Tečka."
Tobias na něj pohlédl.
"Mně to teda nestačí. Pojď, Flinte, tak se aspoň vsadíme my dva."
Flint se na něj zazubil.
"Jasně, je to výzva. Co ale myslíš ty? Na co ho s sebou nosí?"
"Díky kámo, že do toho se mnou jdeš," mrknul na něj Tobias. Pak se zamyslel. "Myslím, že jí ten deštník dal někdo blízkej, koho má ráda a tak ho nosí jako talisman nebo něco takovýho."
Jackie se od nich znuděně odvrátil a něco si pro sebe bručel.
"Jasná věc," odtušil Flint, "takže já říkám, že je to slunečník a ty říkáš, že je to talisman."
Tobias přikývl: "Jo. A ten, kdo prohraje; neboli ty, půjde zítra do školy v neandrtálském převleku z divadla Koloo."
Tobiasova matka pracovala právě v tomto divadle, kde měli rozsáhlou místnost plnou kostýmů. Tobias moc dobře věděl, co všechno se tam skrývá. A stejně tak Flint.
"Tak zaprvé," ozval se Flint, "tvojí matce to přece ani za mák nepatří."
Nad tím Tobias protočil očima.
"Zadruhé- nemůžeme to jen tak ukrást. "
"Ale my to neukradneme! Jen si to vypůjčíme. ...Bez dovolení," řekl Tobias.
"Ano, tomu se říká něco ukrást," namítl Flint, který z těch dvou byl víc pro dobro.
"Nech to být, už jsem z divadla krad hodněkrát."
Na to už Flint nic neřekl, vypadalo to, že o něčem přemýšlí.
"Dobrá," uznal nakonec a Tobias si oddechl, "v tom případě se ale Bebiany zeptáš ty!"
Tobias už chtěl protestovat, když vtom ho Flint zezadu strčil. Tobias hekl a vyklopýtal zpoza stromu, div že nespadl na kebuli.
Konečně udržel rovnováhu a vzhlédl, že se schová zpátky za strom a s Flintem si to vyřídí. Všiml si ale, že ho pobaveně pozorují dvě hnědá kulatá očka Bebiany Cleevsové.
Bylo příliš pozdě na výmluvy, a tak se rozhodl se mužně obětovat a zjistit o Bebianě pravdu. Odhodlaně s vypjatou hrudí vykročil k její lavičce.
"Můžu si přisednout?" otázal se jako pravý gentleman.
"Jistě," pobaveně přisvědčila.
V tu chvíli Tobias ztratil řeč. Zavládlo trapné ticho, zatímco se díval, jak na něj kamarádi vykukují zpoza stromu a smějou se mu. To jsou teda kamarádi, pomyslel si.
V tu chvíli Bebiana zaklapla knihu s titulkem ANDĚL ZA PÁR BABEK, odložila vedle sebe deštník a sehnula se ke svým nohám. Začla si povytahovat pruhované modro-červené podkolenky, zatímco ho koutkem oka pozorovala.
"Co to čteš?" prolomil ticho narušované jen zpěvem ptáků.
"Vím, že tě to stejně nezajímá," odbyla ho a s širokým úsměvem se na něj obrátila.
Zasmál se, aby skryl rozpaky.
"Já jsem Tobias," začal, "ty jseš Bebiana, co?"
Samozřejmě, že to jistě věděl, tak jako celá škola. Všichni věděli, že tahle holka s nimi chodí do stejné školy. Někteří věděli jméno. Někteří věděli, že je divná a to jim stačilo. A někteří věděli, že je divná a to je lákalo. Mezi nimi byl právě i Tobias.
"Preferuju, když mi říkají Bebe," pokrčila rameny a zase zvedla do vzduchu svůj deštník.
"Jako Bebe Rexha?"
Znechuceně se na něj podívala.
"Ne, jako Bebe sušenka."
Vykolejený Tobias si nebyl jistý, zda to měla být ironie, nebo jestli to Bebe myslela vážně. Jak nad tím tak přemýšlel, ani mu nedošlo, že se na něj Bebe podezíravě dívá.
"Hele, já vím, co jste tam řešili," ozvala se.
Tobias zpozorněl.
"Cože?"
"Za tím stromem. S tvými kamarády," vysvětlila a upřela pohled na strom, že se za ním vykukující hlavy leknutím schovaly. Bebe zacukal koutek úst.
Vypadala docela roztomile, když se usmívala, napadlo Tobiase.
"Jo tohle," zrudl a věnoval jí upřímný pohled. "Já vím, já vím," mlel z prvního k poslednímu, "aléé..."
Vzdychla si.
"Vážně by mě zajímalo, na co máš ten deštník. A taky nechci jít do školy jako neandrtálec," vychrlil Tobias a pousmál se na ni.
Zachovala si naprostý pokerface.
"Pojď, řeknu ti to," odvětila najednou, "ale ne tady."
To už ho chytila za ruku a táhla ho pryč.
