Slyším zrychlující se drkotání.
Ve vnitř cítím strozkotání.
Místo ve mě plné smutku.
Už je konec všecho vskutku.
To vlak se po kolejích rozjíždí.
Už vidím,světla odjíždí.
Je to síla zvyku.
Mít slzy při vzlyku.
Vstékají na kameny.
Mé ruce jsou tam prameny.
Už nepohnu se dále již.
Leh na koleje.
Poslední dych.
Mé Story se v kolejí dopíše.
Všechno ze mě opíše.
Najednou tam kdosi volá.
Běží ke mě.
Je kus vola?
Prudce mě zde odtrhává.
Naplno však prohrává.
Zvolám na něj vypadni.
Nebo taky odpadni.
Podívám se na něj trochu.
Byl to otec.
Žádný chodec.
On mě teď drží dveře.
Do světa kde nejsou meze.
Vlak však stále jen se blíží.
Na kolejích se vše zkříží.
Světla už jsou těsně u mě.
Kříčí tam jen otec ku mě.
Vlak nestihl zastavit.
Otce nechal popravit.
Prameny se naše smíchali.
V kolejích se zdrželi.
Vyděl jsem nás tam však ležet.
Nemohl jsem nikam běžet.
Žádné světlo nebylo.
Jen zemřelích tam pozbylo.
Život mi v kolejích skončil.
Drkotání tak ukončil.
ČTEŠ
Báseň za báseň
PoesíaŘekni třeba rýma a báseň ti oní bude spívat. Řekni třeba palma a já ti ji složím zdarma. No tak rychle neváhej klikni Báseň za báseň.Napiš to téma které chceš bude sranda,vážně věř!
