Fairytales

100 dobrých lidí

,,Byl to dobrý člověk.“ Mluvčí zakončil svou řeč a pokynul uslzeným tvářím, že obřad skončil. Ti se pomalu začali trousit ven, jen jedna dívenka seskočila z kamenné lavice úplně vzadu a namířila si to k faráři.
,,Proč pokaždé říkáš, že nebožtík je dobrý člověk?“ Farář se na ni zmateně podíval. Do jejích hlubokých, karamelových očí, tak dětsky nevinných a zvídavých.
,,Po každé na konci prohlásíš, že to byl dobrý člověk. Ale jak to můžeš vědět? Každý je dobrý jen proto, že zemře?“ zopakovalo netrpělivě děvčátko svou otázku.
,,Neříkej, že tady vysedáváš na každém smutečním obřadu,“ odsekl kněz kousavě.
,,Nemusím, právě jsi to řekl ty.“ Farář sebou překvapeně cukl a věnoval děvčeti zamračený pohled. Na chvíli se zamyslel.
,,No… Pro jeho rodinu byl vždy dobrým člověkem,“ odvětil nejistě farář.
,,Ale co když byl zlý? Co když kradl a byl lakomý? Nebo dokonce, zda na jeho rukou není cizí krev?“ Kněz si povzdechl.
,,Nebyla by snad tvoje maminka pro tebe dobrým člověkem, i kdyby byla hledaným zločincem? I kdyby kradla, věděla bys, že to dělá pro tebe, abys měla co jíst.“
,,Nemám maminku.“ Kněz znejistěl.
,,A co tatínek?“
,,Nemám tatínka.“
,,Ty nemáš rodiče?“ Nervózně si promnul ruce a zkoumavě se na dívenku podíval.
,,Myslíš, že by rodiče nechali dítě krátit si dlouhé chvíle v kostele? Sledovat, jak se rakev už po sté zavírá, jak lidé stírají falešné slzy a smutní kvůli těm, kteří pro ně za života neměli žádnou cenu, ale když umřeli, jakoby se pro ně náhle stali celým světem?“ Na tohle kněz neměl co říct. ,,Sledovala jsem všechny obřady ve vesnici. Všechny jsem znala. A nikdo nebyl dobrým člověkem. Patnáctý. Opilec, co chtěl znásilnit mou matku. Dvacátý, okradl ji o jediný pěťák, který si za ten den vydělala. Třicátý třetí, porval se v hospodě s mým tátou kvůli tomu, že měl vyšší židli. Čtyřicátý osmý, vyhodil ho z práce. Padesátý pátý ho zabil. Šedesátý sedmý nevzal mou matku do nemocnice, protože neměla čím zaplatit. Šedesátý devátý, nechal ji rodit na ulici. Sedmdesátý, když potřebovala pomoc, akorát si do ní kopl. Osmdesátý osmý, jen sledoval, jak umírá. Devadesátý, otrávil mojí sestřičku. Devadesátý druhý, zmlátil mi brášku. Devadesátý třetí, využil ho. Devadesátý devátý, otřel si o mě na ulici špinavou ruku. Stý,“ dramaticky se odmlčela a pohlédla na zaskočeného faráře před sebou, ,,prohlásil o těhle všech, že jsou dobří lidé, jen aby utěšil jejich rodinné příslušníky a nemusel se tím dále zaobírat.“
Vytáhla ruku, kterou schovávala za zády.
,,Sto. Můžu se i já po smrti stát dobrým člověkem?“

Druhá pohádka, ideální na dobrou noc, věřte mi😇 Souhlasíte s hlavní postavou? Jaký máte názor na rozdíl mezi dobrem a zlem?