Don't let me down

Zlomená

V baru, ve kterém jsem se zdržela bylo dost lidí okolo mýho věku. Takových 19-25 let bych řekla.
Alkohol taky dobrej... myslím, že sem budu chodit často.

Když jsem vylezla před bar, aby jsem si zapálila, zazvonil mi telefon - respektive mi přišla zpráva.
.......
Princezna 🥰♥️🏳️‍🌈
Ahoj. Promiň že ti píšu tak pozdě, ale už mi to nedalo... Uvědomila jsem si, že vztah na dálku by nefungoval, takže se musíme rozejít.
......
Po přečtení téhle zprávy jsem začala cítit v krku knedlík nebo jak se to říká...do očí mi vhrkly slzy. Sedla jsem si na nedalekou lavičku, odhodila nedopalek cigarety a obličej zabořila do dlaní. Brečela jsem jak malý dítě. Nikdy mě nikdo takhle nezklamal. A ona to udělala, i když moc dobře ví jak na tom teď jsem...
Z mých vzpomínek na ni mě vyrušil cizí hlas. „Hej, jsi v pohodě?"
Pomalu jsem se podívala před sebe na kluka s černou mikinou a kapucí na hlavě. Zadržela jsem poslední slzy, zatřásla se zimou a odvětila:  „Vidíš mě tu, jak mám totální záchvat breku a ještě se mě tak blbě zeptáš?" Chápu, nemyslel to špatně, ale v tomhle stavu neumím odpovědět slušně.
„Jestli chceš, můžeme si o tom promluvit." Pronesl a přisedl si vedle mě. Rychle jsem si ho prohlídla. Tmavší hnědý vlasy, hnědý oči, ne úplně, ale trošku vyšší ramena. Asi nějakej namachrovanej týpek.

„O čem? O tom jak se mi všechno hroutí? O tom, jak mi všichni jen ubližují a dokážou mě jen zklamat?"
„Třeba...aspoň se ti uleví."
„Ne. Dobrý." Odpověděla jsem neochotně, vstala a zamířila si to k domovu.

Odemkla jsem jen byt a vzala si skate kterej jsem měla hned za dveřma a zase vypadla.
Jela jsem si to tak přes park, za kterým byla kousek bezninka, tak jsem se tam stavila pro něco na zub.
Popadla jsem první pivo co jsem viděla, jednu menší bagetu a zamířila si to k pokladně. „Dobrý večer." Řekla paní za pokladnou a mile se na mě usmála. „Dobrej, můžu k tomu prosím ještě jedny červený Máčka?"
„Ano, a můžu vidět občanku?" Zhluboka jsem se nadechla a začala z peněženky tahat občanku. „V pořádku." Řekla paní a já se na ni lehce pousmála. „Děkuji. A pokud nevadí, sním si to tam venku u stolečku, nashle." „Jistě, zatím nashle."
Milá paní... škoda že s mojí náladou jsem jí musela zkazit celou směnu... teď si bude myslet bůh ví co.
Sedla jsem si ke dřevěnému stolečku pro dva, který byl před čerpačkou. Otevřela jsem si svoje pivo a zapálila cigaretu. Chvilku jsem přemýšlela snad nad vším možným, ale z mých myšlenek mě vyrušil povědomý hlas.
„Ani jsi se v tom parku nerozloučila."
Potáhla jsem si naposledy ze svojí cigarety a hlavu pootočila napravo. „Zase ty? Potřebuješ něco, nebo mě stalkuješ?"
Pousmál se. „Nestalkuju, zašel jsem si sem jen pro něco na zub."
„Tak si pro to skoč a dej mi pokoj.'
Jenže ani tyhle slova nepomohly. Během tří minut byl zpátky a dokonce si sedl na druhou židli.
„Než cokoliv řekneš, chci aby jsi věděl že nedávám lidem na potkání, aby ti to bylo jasný."  Po téhle větě se zasmál. „Prosím tě, nejde mi o tohle, to by vypadalo jinak. Jen se chci spřátelit, nic víc. Já jsem Štěpán." Řekl a podal mi ruku. Neochotně jsem mu taky podala ruku. „Sam. Teda...není to moje pravý jméno, ale vždycky mi tak od malička říkali všichni." -Vsuvka: To jméno se čte "Sem", ale jinak si to čtěte jak chcete:D-
Zamračil se. „ Co je?" Zeptala jsem se.
„Protože se jmenuješ Samuela tak se ti říká jen Sam?"
Kývla jsem hlavou na souhlas.
„Jednu jsem znal, byla to moje nejlepší kamarádka když jsem byl malej, ale pak se odstěhovala. Samuela Neumannová." 
Po této jeho větě se mi rozzářil obličej a vykouzlil úsměv na tváři. On to nechápal, tak jsem z peněženky vytáhla menší fotku s mým nejlepší kamarádem z dětství a ukázala mu ji. „Už si vzpomínáš? Štěpáne?"
„S-Sam? Opravdu jsi to ty?" Pokrčila jsem rameny s usmála se. Vstala jsem ze židle a on zároveň se mnou. Okamžitě jsem ho objala. „Ty vole, nedokážeš si představit, jak moc jsi mi ty roky chyběl."  „Ty mně taky, a neříkej mi vole ty vole." Pustila jsem ho z objetí a jen se na něj mile usmála, on mi úsměv opětoval.
.
.
.
.
.
...........
Ayooo! Hey guys!
Neřešte co to píšu za blbost prosím, ale jsou 2 ráno a fakt se nudím :D
.......