Don't let me down

Už se nikdy nevracej

Po tom, co jsem si vylila srdíčko, mě Štěpán doprovodil domů. Než jsme se rozloučili, domluvili jsme se na zítřek, že zajdeme někam ven. Potom.jsem vyběhla rychle do bytu a koukla se z okna. Jen jsem viděla, jak se Štěpán ztrácí v dálce a pousmála jsem se. Uvědomila jsem si, že i po těch letech, co jsme se neviděli bylo prostě super vědět, že se nezměnil a je furt stejnej a ani po střední se z něj nestal takovej ten "bad boy".  Můj úsměv mi ale matka zkazila. „Co se tak usmíváš? Zase jsi sjetá nebo co jako?! Raději jdi vyskládat myčku."  Protočila jsem očima. „No a nekruť těma očima, fetko." Chtěla jsem být v klidu, ale nešlo to. „Víš ty co? Vyskládej si tu myčku sama. Moc dobře víš, že už nic neberu. Nejsem malá holka, poslouchat už tě nebudu." V ten moment se přidal otec. „Zopakuj to! Takhle k matce mluvit nebudeš, mladá dámo!“
„Nebudu nic opakovat. Máš poslouchat. Jen se k ní chovám tak, jak ona ke mně!"
Otec vstal z gauče a šel ke mně. Přistála mi facka a dost slušný dělo, jenže matka ho zastavila. „Sbal si věci a vypadni. Už se nikdy nevracej. Chtěl jsem dceru, co bude slušná, bude mít přítele, nosit šaty a hezky se malovat. A né vypatlanou krávu, co si svoje dlouhý vlasy dá do drdolu pod čepici a obleče se jak kluk a chodí s holkama!" Cítila jsem teplo na své pravé tváři a bolest pod levým okem. „Fajn, jak chceš."
Rychle jsem si sbalila nejdůležitější věci. Oblečení, hygienu, prášky, doklady, všechny našetřený peníze co jsem ještě nestihla prochlastat a tak. Obula jsem se, otevrela dveře a před odchodem jsem jim hodila klíče od bytu a od vchodu. Po pár metrech od vchodu jsem se otočila a podívala na vysoký paneláku a rozbrečela jsem se.  Vzala jsem do ruky telefon, ale neměla jsem už ani data. Tak jsem ze zbytku kreditu prozvonila Štěpána a pokračovala v cestě. Sedla jsem si na lavičku nedaleko vlakového nádraží. Už jsem myslela že jsem v koncích, že je že mě bezďák, ale on zavolal zpátky.
„Ahoj, copak jsi potřebovala? Promiň že jsem nezavolal hned zpátky, měl jsem práci."
*Posmrkla jsem* „Ahoj. V pohodě. Já jen že...je mi to blbý, ale mohla by jsem u tebe spát?”
„Ehm, jistě. Stalo se něco?"
„Jen... rodiče...vyhodili mě."
„Aha. A kde jsi? Dojedu pro tebe."
„Na hlavasu... Úplně jak bezďák. Rozcuchaný vlasy, hladová a s cigaretou v ruce. Takže si mě určitě všimneš."
„Fajn, za 15 minut jsem tam. Zatím ahoj.,”
„Ahoj..."
.
Típla jsem hovor i tu cigaretu a čekala. Jen jsem se dívala na lidi co kolem mě procházeli a odsuzovali mě pohledem. „To opravdu vypadám jak feťák?” pomyslela jsem si.
Ani jsem se nenadálá a už tu byl Štěpán. „Sam? Podívej se na mě." Tohle bylo první, co řekl...„Teď ne, prosím. Vypadám strašně."Řekla jsem a on si jen povzdechl a pomohl mi vzít věci.
Otevřel mi dveře od jeho auta a mezitím dal moje věci do kufru.
„Děkuji."
„Za co? Tohle je maličkost. Můžeš u mě zůstat jak dlouho budeš potřebovat."
„To ne...je mi to blbý." Pronesla jsem a mou skloněnou hlavu jsem otočila doprava a koukala se z okna.
.
Za pár minut jsme byli u něj. Vzala jsem si svoje věci a šli jsme do jeho bytu.
„Posaď se." Řekl klidným hlasem. Já si obličej stále zakrývala kapucí a rukávem na mikině.
„Jestli je ti vedro tak si tu mikinu sundej." Nechtěla jsem nějak mluvit, tak jsem jen zakroutila hlavou.
„Fajn... takže co se děje, Sam? Jsme přece nejlepší kamarádi, můžeš mi to říct." Dodal s sedl si vedle mě.
„Jen nechci ať mě takhle vidíš, to je vše."
„Jak jako? Vidím tě furt jako tu malou veselou holku, a nechci ať jsi smutná."
Sundala jsem si kapuci, ruce zkřížila a koukla na něj se slzami v očích.
„Sam...kdo?" Otřela jsem si poslední slzy a odvětila: „Rodiče. Ale kdyby jsem se nechovala jak debil tak by se oni tak ke mně nechovali..."
„Stejně to nechápu... Proč se k tobě tak zachovali?"
„Prostě jsem se jednu dobu chovala jak největší fetka...zkoušela jsem kolco, m-ko a tak... každej pátek a sobotu byla v lihu, někde v klubu... několikrát mě museli vyzvedávat v nemocnici skrz otravu alkoholem nebo na záchytce...přestala jsem, ale nevěří mi to." 
„Hele... já-já chápu, že to máš těžký... pomůžu ti s čímkoliv, můžeš tady být jak dlouho chceš, udělám cokoliv jen proto aby jsi se z toho dostala."
„Stačí když nebudeš jako ostatní. Nezklam mě, protože další zásah do srdce nezvládnu." 

..............................................
Asi 5 dní jsem nic nepsala, takže aspoň toto:)<3