Ráno se Steve probudil v náručí své milované a všechny zlé sny se rázem rozplynuly.
S Peggy po boku, se na všechno zlé zapomínalo tak snadno, že se až bál uvěřit tomu, že je to opravdu skutečné. Ale bylo. Byl tady... S Peggy... Poprvé za celý svůj dosavadní život, byl upřímně šťastný.
Jistě museli žít v utajení, protože skutečnost, že teď v současnosti existují dva kapitáni, by nejspíš mezi lidmi způsobila menší rozruch...
To byla ale jen malá oběť za to, co získal. Opatrně pohl hlavou a zadíval se Peggy do očí. Už také nespala.
Peggy : „Dobré ráno.”
Steve : „Dobré.”
Usmál se a políbil jí do vlasů. Dlouhou dobu jen tak leželi a užívali si přítomnosti toho druhého. Měli teď tolik času.
Steve : „Měli bychom vstávat.”
Peggy : „Ještě ne... Vyprávěj mi něco.”
Steve se zasmál.
Steve : „Já nevím Peggy, nic mě nenapadá.”
Peggy : „Vyprávěj mi o tvé cestě do minulosti...”
Tohle přání ho zarazilo.
Steve : „Peggy... Já...”
Peggy : „Prosím.”
Při pohledu na její dychtivý výraz se rozpačitě odvrátil. O tom, jak probíhala mise vrácení kamenů nekonečna zpátky do minulosti, Peggy nevyprávěl, protože ji nechtěl ještě více děsit, bohatě stačilo, že znala všechny podrobnosti budoucnosti.
Peggy : „Nechci tě nutit Steve. Samozřejmě o tom nemusíš mluvit. Já jen... Jsem zvědavá a oproti tomu, co se stane v budoucnu, tohle přece nic není, ne?”
Jistě... Oproti budoucnosti je tohle vlastně veselý příběh...
Steve : „Dobře, ale pečlivě poslouchej, bude to totiž premiéra a derniéra zároveň.”
Peggy : „Jsem jedno velké ucho.”
Steve si tedy odkašlal a začal vyprávět...
ČTEŠ
Byl to jen sen Steve!
FanfictionPříběh Steva Rogerse odehrávají se po Avengers Endgame. OBSAHUJE SPOILERY Z AVENGERS ENDGAME!
