Ahoj jmenuji se Evelin Harper. Mùj otec zemøel pøed rokem pøi autonehodì a má matka si nala nového pøítele ale poøád se nemùe dát poøádnì dohromady. Hodnì ji to zasáhlo po 21 letech spoleèného ivota. Já jsem se po jeho smrti hodnì zmìnila. Pøestala jsem být ta hodná posluná dcerka. Zaèala jsem kouøit a pít. Mamka se mì snaila zmìnit ale nepovedlo se jí to. Jejímu pøíteli Jackovi je to tak nìjak jedno protoe jeho nejstarí syn Samuel je prý stejný. Dnes se k nim stìhujeme. Jack má jetì dalí dvì dìti nejmladí dceru Tessu které je13 a prostøedního syna Thomase a tomu je 15 jinak Samovi je 18 stejnì tak jako mì. Mùj pokoj mi bude sice chybìt ale u nich jsem si mohla pokoj udìlat sama podle sebe. U se i celkem tìím a mamka si alespoò odpoèine a nebude muset døít jako pes aby stihla vèas zaplatit nájem za barák. A ten asi prodáme. a jinak jsem chodila do práce abych mámì aspoò trochu pomohla.
Otevøela jsem dveøe od svého pokoje a naposledy se na nìj podívala a povzdechla jsem si. "Mùeme jet a má ve" zeptala se mì máma. "Jo snad mám ve". "Dobøe Jack u èeká v autì pøed domem". Vyla jsem z domu a la smìrem k autu. Otevøela jsem si dveøe od limuzíny a pozdravila Jacka. To e pøila máma jsem zaregistrovala a kdy se auto rozjelo. Mìla jsem toti sluchátka. Jejich dùm by mìl být pìt minut cesty autem od toho naeho. Po chvíli auto zastavilo. Kdy jsem vystoupila stála jsem pøed troku vìtí vilou. "Tak co. Líbí?" zeptal se mì Jack. "Jo." Odpovìdìla jsem jednodue. Jack se pousmál a el otevøít vchodové dveøe. Veli jsme do haly kde jsme se zuli a hned vedle byl obývák. Na gauèi sedìl jeden starí kluk take asi Sam a vedle v køesle mladí holka asi Tessa. Jejich pohledy padli nás. Tessa se zvedla z køesla a dola ke mì. "Ty jsi Evelin e?" zeptala se radostnì. "Ano jsem" odpovìdìla jsem jí a pousmála se "A ty bude Tessa e?". "Jo pojd provedu tì tu. jen jsem kývla na souhlas a jen tak letmo koukla na Sama Který na mì celou dobu upøenì koukal. Ale ne jsem stihla cokoliv jiného Tessa mì táhla pryè.
"... A tohle je tvùj pokoj" øekla kdy mì dovedla k poslední místnosti tohohle domu. Otevøela jsem dveøe a nezmohla jsem se na nic jiného ne "Páni" bylo to úplnì stejné jak jsem si to navrhla. "No nic nechám tì tu o samotì budu ve svém pokoji kdyby jsi mì hledala" øekla a zmizela.
