So bad life, so bad girl.

12.

***pohled Raye***

Přijel jsem na internát. Pořád mám výčitky svědomí. Hrozně mi chybí, ale musím dochodit školu, aby nás táta nechal být. Tak moc jí miluju. Nevím, jak to mezi námi je. Třikrát jsem jí napsal a jednou volal. Nic. Vím, že by mě nepodvedla, obzvlášť ne s Chuckem. Chuck by mi to neudělal. Napsal mi, že to Becks snáší špatně, ale že se jí snaží pomoct. Pomoct zapomenout na bolest, kterou jsem jí způsobil. Je mi to tak líto.

***pohled Becky***

Probudila jsem se v posteli vedle Chucka. Upřímně, nemám výčitky, nebo něco takového. Pořád mě bolí to, že mě opustil, ale sex s Chuckem mi náladu aspoň o kousek vylepšil. Vlastně cítím výčitky. Ale vůči Chuckovi. I když si myslím, že si to taky užil. Ležela jsem vedle spícího Chucka a přemýšlela. "Dobré ráno" zamrmlal vedle mě Chuck a já něj upřela svůj pohled. "Nějak tě to zmohlo, hele" uchechtla jsem se a vysloužila jsem si tím nevrlé zavrčení. "Zvládl bych ještě další tři kola." odsekl uraženě a já se rozesmála. "Jo, jasně" "Neštvi, Rebecko, nebo tě ojedu znova" "Hmm, možná to nezní, jako špatnej nápad" svůdně jsem se usmála a on přikývl. Najednou se objevil nade mnou a zuřivě útočil na moje rty, jako já včera na ty jeho. "Počkej" odlepila jsem se od jeho rtů a uhla jeho dalším polibkům. "Co?" nechápavě se na mě díval. "Žádný vztah, jen nezávazný sex, abych se přenesla přes Rayův odchod, fajn?" "Fajn" odvětil a znovu zaútočil na moje rty, ale tentokrát jsem se jeho polibkům nebránila.

Po několika dalších kolech skvělého sexu s Chuckem jsem se cítila docela fajn a tak jsem se rozhodla, že další kola následovat nebudou.

Vstala jsem a znovu vlezla do sprchy, kde jsem se umyla. Tentokrát jsem ale vylezla plánovaně a taky se osušila a oblékla, na rozdíl od včerejšího večera. Vešla jsem do obýváku a zapla televizi. „Co si dáš k snídani?“ zeptal se Chuck. „Zlatíčko, jsou dvě odpoledne.“ Řekla jsem ironicky a z kuchyně se ozvalo jen povzdychnutí. „Nechceš jet na pozdní oběd?“ zeptal se a já nadšeně souhlasila. „Jdu se převlíct do něčeho společenštějšího.“ Oznámila jsem a běžela do ložnice. Nemotorně jsem se nasoukala do džínů a oblékla jsem si tílko a košili. Vlasy jsem smotala do drdolu a vše zkontrolovala pohledem do zrcadla. Vyšla jsem z ložnice a zaslechla, jak Chuck s někým telefonuje. „Ne, je v pohodě, jo fakt. Dneska už ani nebrečela. Ne, nejezdi, nemá to cenu. Tak, čau!“ řekl a mě došlo, že típl telefon a tak jsem vyšla z poza rohu. Chuck mi věnoval překvapený pohled a já dělala, jakoby nic. Vzala jsem si do ruky mobil. "Jdeme?" vycenila jsem na něj svůj perfektní úsměv a on zadumaně přikývl.

Dojeli jsme na místo a já bezmyšlenkovitě chytla Chucka na ruku. Chvilku byl strnulý, ale po chvilce se uvolnil a vedl mě za ruku do restaurace. Sedli jsme si ke stolu a objednali jsem si. Nic zvláštního. Povídali jsme si o věcech, které ani jednoho nezajímali. Najednou vešla do bistra ooba mě až moc známá. Barney. "Nazdar princezničko" ušklíbl se a sedl si k našemu stolu.  "Ty ho znáš?" nasupeně se na mě podíval Chuck a já slabě přikývla. "To je ten tvůj frajírek?" řekl až moc nahlas Barney a mě ovanul závan alkoholového odéru, nadčímž jsem se zašklebila. "Bože, Brney jsi nechutnej, vypadni odsud." zasyčela jsem a věnovala mu jeden ze svých nejpohoršenějších pohledů, co jsem kdy vytvořila. "Takhle ses netvářila, když jsem ti nabízel nový život." uchcechtl se a já zamrzla. Chuck se na mě tázavě podíval a á lehce zavrtěla hlavou. "Cheš mi říct, že nevíš, o je jí kurvičkovský kariéřee? Jo byla jediná svýho oboru. Byla fakt dobrá" chechtal se a já začínala rudnout až po kořínky vlasů. "Co si to o sobě myslíš?! Že mi vlezeš do života a všechno zničíš?! Vypadni odsud!" zavrčela jsem a strčila do jeho hrudě, až málem spadl ze židle. "Ty malá chlípná děvko. Zachránil jsem ti život!" prskl a v jeho očích se objevil vztek. "Hele, frajere, zklidni to, jo?" vstoupil do toho Chuck a strčil do něj. Tentokrát to opilý Barney neudržel a spadl na zem. Celá restaurace na nás koukala a já zatajovala slzy. Nejen to, že mě opustí otec mého dítěte, ale ještě mě stíhá má hrozná minulost. "Co si to dovoluješ?!" prsknul Barney a hned po tom, co se sesbíral ze země, tak vpálil Chuckovi pěstí do čelisti. Ten jakoby nic vstal a vpálil mu další dvě, po kterých se Barney svalil na zem. Párkrát do něj kopl a když Barney škemral o milost, vzal ho za bundu a odtáhl ho ven. Zničeně jsem složila hlavu do dlaní a mé slzy se spustily proudem. "Slečno, jste v pořádku?" přišla za mnou číšnice a já jen slabě přikývla. Byla jsem naštvaná na sebe, i na Barneyho. "To se stává" jemně mě pohladila po rameni a odešla. Chuck přišel po pár minutách a jeho obličej měl fialovo červenou barvu. "Co se stalo? Co ti je?" vykřikla jsem a šla ho podepřít. "Měl tam nějaký svý kámoše." odflusnul si krev. "Zavolejte záchranku!" vykřikla jsem, když jsem cítila, jak ztrácí vědomí a padá. 

Pak to šlo hrozně rychle. Už jsem to zažila několikrát. Všude hluk, jasná světla sanitky, otázky, kdo je napadený, kdo ho napadl a kdo jsem já. Pak mě někdo vezme kolem ramen a odvede mě do sanitky. sednu si vedle jeho bezvládného těla. Chytím ho za ruku a nevím, co mám dělat. Mrzí mě to. Tak moc mě to mrzí. Přijedem e do nemocnice a na mě všichni koukají, jako na vetřelce. Pomalu jdu za průvodem, který je kolem Chucka na jezdícím lehátku. Vyčerpaně si sednu do nepohodlné plastové židle a usnu. 

Takže, díl nebyl dlouho, za to se omlouvám! Ale doufám, že i přesto se vám to líbilo a já dostanu nějaké votes a comenty!:) Pokusím se napsat další část, co nejdřív!:)